TopImg.jpg
Farnosti Bohoslužby Duchov. slovo Zpravodaj Události Sbor Album Odkazy Fórum
Srpen '20
Červenec '20
Červen '20
Květen '20
Duben '20
Březen '20
Led./Únor '20
Prosinec '19
Listopad '19
Září/Říjen '19
Čer./Srp. '19
Červen '19
Květen '19
Duben '19
Březen '19
Únor '19
Leden '19
Prosinec '18
Listopad '18
Říjen '18
Září '18
Čer./Srp. '18
Červen '18
Květen '18
Duben '18
Březen '18
Únor '18
Leden '18
Prosinec '17
Listopad '17
Archív...
Page Title

Umírání, smrt  . . .    

 

 

 

JAK SE TEDY MÁME PŘIPRAVIT NA SMRT ?

Tak, že budeme žít každý den s vědomím, že jsme děti Boha, jehož láska je silnější než smrt.  Úvahy o posledních dnech našeho života a starosti o ně jsou zbytečné, ale to, že přeměníme každý den v oslavu skutečnosti, že jsme oblíbení synové a dcery Boží, nám umožní prožít naše poslední dny, ať krátké či dlouhé, jako dny zrodu.  Bolesti umírání jsou porodní bolesti.  Skrze ně opustíme dělohu světa a narodíme se do plnosti Božích dětí.

                                                    (Henri J.M. Nouwen)

 

 

V nemocnici umírala šestnáctiletá dívka.  Přišel ji navštívit kněz, a když tak u ní seděl, jeho tvář vyjadřovala zoufalství.  K jeho ohromení položila dívka svou ruku na jeho a řekla mu: „Nebojte se, otče.  Nebojte se.“  Tváří v tvář smrti utěšovalo dítě dospělého, dívenka povzbuzovala kněze, umírající uklidňovala živého.

Podobné byly i poslední okamžiky svatého anglického krále Edvarda Vyznavače.  Když viděl, jak jeho přátelé a příbuzní truchlí u jeho lůžka, řekl jim: „Neplačte.  Odcházím ze země umírajících a jdu do země živých.“

 

 

„Bůh někdy posílá své milostné dopisy v černě orámovaných obálkách,“ říká Spurgeon.  „Nechává nás zakusit hořkost touhy a bezútěšnost ztráty.  Pokud už žijete mnoho let, i vy jste se setkali s temnotou.  Byli jsme tam všichni.  Náhle se zdá, jakoby nám všechno vypadlo z rukou, jakoby na nás všichni zapomněli.  A když není po ruce nikdo, kdo by vám to řekl, pak si řekněte sami: Bůh je věrný!  On nedopustí, abych byl zkoušen víc, než snesu.‘“

                                       (1 Kor 10, 13; [viz také] Žid 12, 6-11).

 

              KRISTE, TY JSI TEN,

              KTERÝ NÁS MILUJE AŽ DO KRAJNOSTI

              A BUDE NÁS MILOVAT

              V ŽIVOTĚ, JENŽ NEKONČÍ, V ŽIVOTĚ VĚČNÉM.

              VÍŠ O NÁS VŠECHNO,

              ROZUMÍŠ NÁM A JSI NÁM STÁLE NABLÍZKU.

                                           (Podle Rogera Schutze)

 

POSMRTNÝ ŽIVOT, ANEB CO NÁSLEDUJE PO SMRTI ?

Ježíš mluví o dvou formách života po smrti: jedna je radost a plnost, druhá je prázdnota a bezútěšnost.  Záleží na každém jednotlivci, pro co se rozhodne.

NEBE“

V životě každého člověka existují okamžiky vnitřního štěstí: prožitky harmonie, bezpečí, svobody, poznání, jistoty, síly, pokoje, radosti, lásky atd. ... Toto vše je jen předtuchou toho, co to znamená „být v nebi“, žít navždy „život v plnosti“.  Takto tušíme něco z tajemství, pro které jsme stvořeni, ke kterému můžeme dojít, a které se nám otvírá.  Tajemství nové formy života.

„PEKLO“

Je to stav věčného zoufalství, nenaplnění, osamocenosti a nenávisti.  Člověk do této bezvýchodnosti není nikým uvržen.  Každý z nás se ale do ní může přivést sám, když se uzavírá do sebe a říká Bohu: „Já tě nepotřebuji, vystačím si sám...“ Peklo neodporuje lásce Boží, ono je právě jejím odmítnutím.  Láska se nemůže násilím vnucovat.  Láska se stává bezmocnou tam, kde je odmítána.  Peklo je důsledek odmítnutí Boha.

 

NECHCI ZEMŘÍT

Nechci beze stopy zmizet z tohoto života.  Přesto jsem ze dne na den starší a jdu vstříc smrti.  Nevím, kdy a kde k mé smrti dojde, ale jedno vím jistě: smrt na mě čeká, moje vlastní smrt.  Všechno budu muset opustit.

Tváří tvář smrti hledáme pevnou oporu, ke které bychom se mohli připoutat.  Slovo Ježíše Krista nás ujišťuje: „Já jsem vzkříšení a život...“ (Jan 11,25).  On je bezpečnou ochranou.  Když jsme u něho, nic nám nemůže definitivně uškodit.  Rozhodnutí pro Ježíše Krista , je rozhodnutí pro život!

 

              NEUMÍRÁM, ale vcházím do života.

              Smrt není nějaký přízrak

              anebo hrozná příšera,

              jak se znázorňuje na obrazech.

              V katechismu se říká,

              že smrt je odloučení duše od těla‘ , nic jiného.

              A já nemám strach z odloučení,

              které mě navždy spojí s dobrým Bohem.

              Pro mne si nepřijde ’smrt’, ale Bůh.

                                                    (sv. Terezie z Lisieux)

                          Jít ve stopách Ježíšových

                          je našim povoláním.

                          Je to jediná cesta,

                          která vede skrze smrt k životu.

                             (Kardinál  J. Meisner)

 

BŮH MĚ VEZME DO NÁRUČÍ A PŘENESE ...

Nemám strach z této cesty, kterou musím projít naprosto sám.  Věřím, že i tehdy mě „Bůh vezme do náručí a přenese tam, kde už nejsou žádné hranice, žádná omezení, žádná temnota a žádný zármutek“.

Věřím, že existuje Bůh, jenž mě miluje.  Z mého umírání se tak stává návrat dítěte domů k otci, tam, kde teprve začíná skutečný život.

                        Podle knížky „Setkání s Philem Bosmansem“.


Underscore.gif
Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. [Ga 3,26]