TopImg.jpg
Farnosti Bohoslužby Duchov. slovo Zpravodaj Události Sbor Album Odkazy Fórum
Prosinec '19
Listopad '19
Září/Říjen '19
Čer./Srp. '19
Červen '19
Květen '19
Duben '19
Březen '19
Únor '19
Leden '19
Prosinec '18
Listopad '18
Říjen '18
Září '18
Čer./Srp. '18
Červen '18
Květen '18
Duben '18
Březen '18
Únor '18
Leden '18
Prosinec '17
Listopad '17
Říjen '17
Září '17
Čer./Srp. '17
Červen '17
Květen '17
Duben '17
Březen '17
Archív...
Page Title

 

 

 

Z čeho má dítě větší radost a co mu dává větší jistotu než vzájemná láska tatínka a maminky?  Ta má pro něj nevědomky větší význam než fakt, že ho oba milují.  Tatínek a maminka mohou každý zvlášť dítě milovat, jak jen chtějí, ale pokud se nemilují navzájem (a k tomu, bohužel, často dochází), nic nemůže dítěti zabránit, aby si v hloubi duše nebylo láskou nejisté a proto nešťastné.  Dítě nechce být milováno nějakou zvláštní láskou, odděleně, ale chce být připuštěno do lásky, jíž se milují otec s matkou, protože ví, že z ní vzniklo.  A to je velké zjevení: osoby Nejsvětější Trojice se milují nekonečnou láskou a dovolují nám se z jejich lásky těšit.               (Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou)

 

DARY LÁSKY - Povídka

Dva bratři společně pracovali na rodinné farmě.  Jeden byl ženatý a měl velkou rodinu.  Druhý byl svobodný.  Večer si vždy veškerou úrodu i peníze dělili napůl.

Jednoho dne si svobodný bratr řekl: „Není spravedlivé dělit si všechno napůl.  Já jsem sám a mé potřeby jsou menší.“  Každou noc potom nabral z truhlice pytel obilí, proklouzl do bratrova domu a vysypal obilí do jeho truhlice.

Mezitím si ženatý bratr řekl: „Není správné dělit si vše napůl.  Já jsem ženatý a mám rodinu, která se o mne jednou postará.  Bratr nemá nikoho, kdo by se o něj postaral.“  Každou noc nabral tedy pytel obilí a vysypal ho do bratrovy truhlice.

Oběma bratrům bylo celá léta divné, že jim obilí neubývá.  Až jednou, když byla tmavá noc, do sebe venku narazili.  Pomalu jim začalo docházet, proč obilí neubývalo.  Položili pytle a pevně se objali.

                                             (Z knihy B. Cavanaugha: Malé příběhy)

 

                           LÁSKA

                           LÁSKA JE.

                           LÁSKA JEDNÁ.

                           LÁSKA PROMĚŇUJE.

                           LÁSKA ČINÍ DOBRÝM.

                           LÁSKA ZBAVUJE STRACHU.

                           LÁSKA PROBOUZÍ K ŽIVOTU.

                                                                                   (Podle A. Grüna)

 

 

    Přijď, Duchu svatý,

 

          naplň srdce svých věrných

          a zapal v nich oheň své lásky.

          Sešli svého Ducha a všechno bude stvořeno.

          A obnovíš tvář země.

 

 

 

KDO JE DUCH SVATÝ?

Duch svatý není neurčitá duchovní energie, projev božské moci, ale Boží osoba.  Spolu s Otcem a Synem patří Duch svatý do společenství tří božských osob - Nejsvětější Trojice - trojjediného Boha.

Když sv. Augustin vysvětluje vztahy mezi osobami v této Trojici, říká o Duchu svatém: „Duch svatý je láska mezi Otcem a Synem“.  Duch svatý je zároveň  darem, poutem lásky i Láskou - Osobou.  Je tím, kdo sjednocuje a vytváří společenství.  Tak jako se Bůh neuzavírá ve své lásce sám do sebe, ale touží zahrnout svou láskou každého člověka, tak si nenechává pro sebe ani Ducha svatého.  Vylévá ho na nás, dává nám tento úžasný dar a v něm sám sebe.  „Všichni jsme byli napojeni jedním Duchem“.   (1Kor 12,13)

 

CO V NÁS DUCH PŮSOBÍ?

Jeho úkol je stejný jako v Trojici - tvořit společenství lásky, vztah.  Při křtu Duch svatý naplňuje srdce každého křesťana a uvádí ho do intimního vztahu s Bohem.  Všechny nás naplňuje tentýž Duch, aby nás proměňoval a i z nás navzájem udělal jedno společnství - církev.

 

JAK SE POZNÁ PŮSOBENÍ DUCHA SVATÉHO?

Nejjistější kriterium nám ukazuje sám Ježíš, když říká, že strom se pozná po ovoci, které přináší.  A apoštol Petr dodává: „Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“ (Gal 5, 16-17)

 

JAK SE DUCHU SVATÉMU OTEVŘÍT?

Jedinečným místem a způsobem otevření se působení Ducha svatého v nás a skrze nás je modlitba.  Theofan Zatvornik nazývá modlitbu „vdechováním Ducha“ a vysvětluje:

Tělesným dýcháním proniká kyslík do krve a ta jej přenáší do celého těla.  Tímtéž způsobem modlitba vstřebává Ducha svatého a dává mu pronikat do veškeré naší činnosti.  Duch je jako oheň, který hoří v srdci.  Aby oheň neuhasl, potřebuje vzduch.  Modlitba rozdmýchává tento plamen.“

Dejme Duchu svatému prostor ve svém srdci a ve svém životě!  Nechme ho jednat!


Underscore.gif
Každý křičel něco jiného, neboť v shromáždění byl zmatek a většina nevěděla, proč se vůbec sešli. [Sk 19,32]