TopImg.jpg
Farnosti Bohoslužby Duchov. slovo Zpravodaj Události Sbor Album Odkazy Fórum
Prosinec '19
Listopad '19
Září/Říjen '19
Čer./Srp. '19
Červen '19
Květen '19
Duben '19
Březen '19
Únor '19
Leden '19
Prosinec '18
Listopad '18
Říjen '18
Září '18
Čer./Srp. '18
Červen '18
Květen '18
Duben '18
Březen '18
Únor '18
Leden '18
Prosinec '17
Listopad '17
Říjen '17
Září '17
Čer./Srp. '17
Červen '17
Květen '17
Duben '17
Březen '17
Archív...
Page Title

Terezie z Lisieux (od Dítěte Ježíše)

 

 

 

              Když se pak jako dospělí zamyslíme, zda jsme se někdy setkali s andělem, nevybaví se nám většinou nic neobvyklého nebo senzačního.  Uslyšíme druhé vyprávět o situacích, kdy jim někdo pomohl v nebezpečí, chytil je za rameno, když jako malí chtěli přeběhnout přes cestu, svezl je, když jim v noci ujel autobus a začalo pršet, donesl ztracenou peněženku, v těžké chvíli nečekaně dodal odvahu a naději nebo se jen tak zeptal, co jim chybí.

 

 

 

KŘÍDLA JAKO SYMBOL

              Ten, kdo má křídla, je svobodný, může si létat, kam chce, a být rychle tam, kde je třeba.  Schovat někoho pod křídly znamená chránit jej, opatrovat a poskytnout mu bezpečí.

              Křídla k andělovi patří, ale myslím, že je nepořebuje.  Vypadá totiž jako každý jiný člověk, který znenadání přijde, utěší, pohladí a pomůže.

              Nevíme a ani s jistotou vědět nebudeme, jak andělé vypadají.  Jisté však je, že často prožíváme neobyčejně obyčejné chvíle, kdy je nám najednou někdo nečekaně blízko a kdy my jsme blízko druhým.  A to je velká věc.

                                                                                   (Eva Muroňová)

                           ANDĚLE BOŽÍ - modlitba

                           Anděle Boží, strážce můj

                           rač vždycky být ochránce můj:

                           mě vždycky veď a napravuj,

                           ke všemu dobrému mě vzbuzuj.

                           Ctnostem svatým mě vyučuj,

                           ať jsem tak živ, jak chce Bůh můj.

                           Tělo, svět, ďábla přemáhám,

                           na tvá vnuknutí pozor dávám.

                           A tak s tebou ve spojení

                           ať vytrvám do skonání,

                           po smrti pak v nebi věčně

                           chválím Boha ustavičně. - Amen.

 _________________________

 

EXISTENCE ANDĚLŮ

              Jsou dvě velké oblasti, ze kterých na existenci andělů usuzujeme.  Jsou to biblické příběhy a naše životní zkušenost.

              Andělé biblických textů většinou nemívají jména a není ani přesně popsáno, jak vypadají.  Není podstatné, abychom je znali a abychom věděli, jak vypadají.  Podstatné je, co dělají.  Andělé biblických příběhů jsou vždy spojeni s konkrétní situací, s Bohem a člověkem.

              Dočítáme se, že andělé s plamennými meči střeží cestu do ráje a čekají nás v Božím  království, andělé navštěvují Abrahama a zachraňují Hagar z pouště, Tóbijáše anděl doprovází, radí a uzdravuje jeho blízké, Jákobův anděl s ním dokonce bojuje, andělé mají příkaz člověka nést, aby se nezranil o kámen, Mariin anděl říká „neboj se“, andělé které viděli pastýři, zpívají „sláva na výsostech Bohu“, k Josefovi promlouvá anděl ve snu, aby zachránil dítě před králem Herodem a andělé slouží Ježíšovi na poušti a posilují jej v Getsemanské zahradě.

              Andělé nás navštěvují a můžeme v nich zahlédnout Boha.  Mluví jeho hlasem, přinášejí pomoc, ukazují cestu, ohlašují budoucí a jsou strážci a ochránci.  Jsou neoddělitelně spojení s příběhem, který o nich vypráví.  Může to být příběh z Bible, i ten, který prožíváme.

              To je základní pravidlo, jak hovořit o andělech srozumitelně a citlivě.  Není totiž třeba mluvit o nich samotných, ale vyprávět příběhy, ve kterých se objevují.  Svět andělů je mnohem realistější a všednější, než by se na první pohled mohlo zdát.

 

ZKUŠENOST DŮVĚRY

              Andělé nenápadně a tiše bdí nad osudem lidí.

              První zkušenost s někým, kdo „nad ním bdí“, má dítě velice brzy.  Nejbližší lidé jej drží za ruku, kousek poponesou, odstraní překážku, poradí, kudy jít a co obejít.  Kdo hlídá malé dítě, ví, jak je důležité nespustit z něj oči, držet je, když dělá první kroky, a zvednout je, když spadne na zem.  Pokud budeme „bdít“ nad dítětem jemně a ohleduplně, bude i jeho první zkušenost s člověkem, který jej chrání a vede, citlivá a mírná.  Tato zkušenost důvěry je mnohem bližší představě o andělovi než barevný kýčovitý obrázek.

 

 

     Velká řeholnice a mystička Terezie z Lisieux je nazývána „Malou svatou Terezií“.  Narodila se 2. 1. 1873 v Alençonu v severozápadní Francii.  Když jí bylo tři a půl roku, zemřela jí matka a otec se přestěhoval s dětmi do Lisieux.  Tam byla po několikerém předchozím odmítnutí ve věku 15 let přijata do kláštera k sestrám karmelitkám.

     Terezie, která navenek působila klidně a vyrovnaně, trpěla po celý život stavy úzkosti.  Jejím heslem bylo „Všechno je milost“.  Se svým vnitřním utrpením, k němuž se přidaly také ještě těžké nemoci, jako tuberkulóza, se chtěla obětovat za hříšníky světa.Zemřela 30. 9. 1897 ve svých 24 letech.  Byla prohlášena za svatou a později i za patronku misií.

     Terezička je zobrazována v řádovém hábitu karmelitek (hnědý oděv, bílý plášť) a má u sebe často růži, protože před svou smrtí slíbila, že bude z nebe sypat růže - růže milosti, obrácení a zázraků.           


Underscore.gif
Apoštolové i potom vydávali svědectví a kázali slovo Páně. Pak se vraceli do Jeruzaléma a ještě cestou zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích. [Sk 8,25]