TopImg.jpg
Farnosti Bohoslužby Duchov. slovo Zpravodaj Události Sbor Album Odkazy Fórum
Září/Říjen '19
Čer./Srp. '19
Červen '19
Květen '19
Duben '19
Březen '19
Únor '19
Leden '19
Prosinec '18
Listopad '18
Říjen '18
Září '18
Čer./Srp. '18
Červen '18
Květen '18
Duben '18
Březen '18
Únor '18
Leden '18
Prosinec '17
Listopad '17
Říjen '17
Září '17
Čer./Srp. '17
Červen '17
Květen '17
Duben '17
Březen '17
Únor '17
Leden '17
Archív...
Page Title

Kněžství, kněz

 

 

 

Kněžské svěcení vtiskuje do duše nezrušitelné znamení: znamení Kristova kněze.  Proto je nelze téže osobě znovu udělit ani zrušit.                          (Podle katolického katechismu)

 

Zůstat věrným

Jak se utváří poměr  mezi společenstvím a knězem?  První a nejdůležitější je to, že každý kněz je nejprve a především bratrem ve víře.  Není vyvýšen nade všechny ani není nadřazen všem, pokud jde o praxi křesťanského života.  Potřebuje si neustále připomínat, že především patří na stranu věřících a že jeho místo je uprostřed Božího lidu.  Není automaticky nejlepším křesťanem ve farnosti.  I on na vlastní kůži prožívá pokušení zlého, lidskou slabost a bídu hříchu.

Právě dnes je důležité, aby farní společenství vědělo o této bratrské, poctivé a zápasící víře svého kněze.  Proto i on potřebuje sestry a bratry ve víře.  Jejich angažovanost je pro něho nutným povzbuzením.  Když nevidí, že druzí berou jeho věc za svou a nenesou jej, pak je natrvalo ohrožena i jeho odvaha k víře.  Životně nutně potřebuje víru společenství, i kdyby mu ji dosvědčovali jen málokteří...  I on  pozoruje, že člověk může ztratit půdu pod nohama, že Bůh se skrývá a mlčí.  Jediná odpověď duchovních Otců pro situace takovéto bezútěšnosti zní: přesto zůstat věrným, setrvat při pověření, mít trpělivost.  Bůh pak ukáže, že je zde nečekaným způsobem, že nás vede a nenechává nás opuštěné.  Bůh píše rovně i na křivých řádcích...  On nás nese, on při nás stojí.  Bůh je věrný.

(Karl Lehmann: Duchovní jednání )

 

Modlitba za kněze ve farnosti

Pane Ježíši, děkujeme ti, že máme mezi sebou kněze, tvého služebníka a správce Božích tajemství.  Prosíme tě, dej mu věrnost a vytrvalost v tak svaté službě a nám živou víru, žes ho poslal ty.  Učinils jej našim duchovním vůdcem: dej mu ducha moudrosti a rady; dej mu upřímnost otcovské lásky a nám dar úcty a oddanosti, ať pozorně nasloucháme jeho slovům.  Vybral jsi ho z nás a pro nás, člověka, který se musí potýkat se slabostmi našimi i svými.  Dej nám i jemu trpělivost a vzájemné pochopení.  Dej mu zdraví pro jeho těžkou službu.  Ať je našim dobrým pastýřem a přivede nás do nebe.  Amen.

 

Kněžství obecné

První křesťané byli přesvědčeni, že když se stali křtem údy Ježíše Krista, mají podíl také na jeho kněžské - to je posvěcující moci.  Podle toho jednali.  Apoštol Petr, první Kristův náměstek na zemi psal věřícím: „Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, náležející Bohu, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla“ (1 Pt 2, 9).  Tomuto kněžství, které mají všichni pokřtění, říkáme obecné kněžství.

 

Kněžství služebné

Mimo obecné kněžství Kristus ustanovil ještě zvláštní posvěcovací službu v církvi.  Apoštolům dal moc slavit Oběť Nové smlouvy (mši svatou) a udělovat svátosti a chtěl, aby se tato moc odevzdávala v církvi až do konce světa.  Od samého začátku jsou v církvi tři posvěcující služby církve: biskupská, kněžská a jáhenská.  K nim jsou jednotlivci posvěcováni zvláštním obřadem - vkládáním rukou biskupa.

 

Biskupové

Biskupové jsou nástupci apoštolů a jejich hlavním úkolem je hlásat evangelium všemu stvoření.  Řídí svěřenou místní církev neboli diecézi jakožto zástupci samého Ježíše Krista a jako jeho pověřenci.  Přitom udržují spojení a jednotu s viditelnou hlavou církve, s nástupcem Petrovým.  Oni řídí všechno, co se týká slavení eucharistie, udělování křtu, jsou řádnými udělovateli biřmování, světí biskupy, kněze a jáhny.

 

Kněží

Mají kněžskou moc a jsou závislí na biskupech.  Spolu s nimi a navzájem tvoří jedno jediné kněžstvo, které je jakoby prodlou-ženou rukou biskupa.  Vkládáním rukou jsou svěceni, aby hlá-sali evangelium, vedli v zastoupení biskupa svěřený lid, aby uprostřed lidu slavili eucharistii, udělovali křest, výjimečně biř-movali, aby slavili svátost smíření, udělovali pomazání nemoc-ným, kázali, vyučovali a konali všechno, co jim biskup svěří.

 

Jáhnové

Nemají kněžskou moc, ale biskup na ně vložil ruce kvůli službě, kterou mohou vykonávat.  Mohou slavnostně udělovat křest, uchovávat a rozdávat eucharistii, asistovat u církevních sňatků a jménem církve požehnávat novomanžele, nosit nemocným svaté přijímání, předsedat v zastoupení kněze bohoslužebným shromážděním a modlitbám, pohřbívat mrtvé a řídit charitativní činnost církve pro chudé, nemocné a jinak potřebné.

 

 

Co to znamená být knězem?  Podle svatého Pavla to především znamená být správcem Božích tajemství: „Ať se každý na nás dívá jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství.  A když tedy někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby na něj bylo spolehnutí“.

                             (1 Kor 4, 1-2)


Underscore.gif
Teprve městský tajemník uklidnil zástup a řekl: "Efezané, kterýpak člověk by nevěděl, že město Efez je strážcem chrámu velké Artemidy a jejího obrazu seslaného z nebe! [Sk 19,35]