TopImg.jpg
Farnosti Bohoslužby Duchov. slovo Zpravodaj Události Sbor Album Odkazy Fórum
Prosinec '19
Listopad '19
Září/Říjen '19
Čer./Srp. '19
Červen '19
Květen '19
Duben '19
Březen '19
Únor '19
Leden '19
Prosinec '18
Listopad '18
Říjen '18
Září '18
Čer./Srp. '18
Červen '18
Květen '18
Duben '18
Březen '18
Únor '18
Leden '18
Prosinec '17
Listopad '17
Říjen '17
Září '17
Čer./Srp. '17
Červen '17
Květen '17
Duben '17
Březen '17
Archív...
Page Title

 

 

O nebezpečném vlku od Betléma - pohádka

Byl jednou jeden vlk.  Žil v okolí Betléma.  Pastýři věděli o tom, jak je nebezpečný.  Každý večer dělali vše pro to, aby před ním uchránili své ovce.  Jeden z nich neustále musel být na stráži, protože vlk byl hladový a lstivý.  Byla noc.  Právě zmlkl podivuhodný andělský zpěv.  Prý se tu někde narodilo dítě.  Vlk se velmi podivoval, že se ti drsní pastýři odevšad sbíhali, aby si prohlédli to novorozené dítě.  „Kvůli nějakému novorozenci tolik shonu“, myslel si vlk.  Ale nakonec jej přeci přepadla zvědavost, a tak se tiše plížil za nimi.  Když se připlazil ke stáji, ukryl se a čekal.

Když se pastýři rozloučili s Marií a Josefem, viděl, že nadešla jeho chvíle.  Ještě si počkal, dokud Marie s Josefem neusnuli; od přestálých starostí a z radosti nad dítětem jim ztěžkla víčka.  „Á, výborně“, pomyslel si vlk, „začnu s dítětem!“  Lehkým krokem se vplížil do stáje.  Jeho příchodu si nikdo nevšiml.  Pouze dítě.  To na vlkovi, který se jen co pracka pracku mine tiše posunoval k jeslím, spočinulo svým pohledem.  Vlk měl tlamu dokořán otevřenou a jazyk mu hladově visel ven.  Bylo to strašné jen se na něj podívat.  Teď se již zastavil těsně vedle jeslí.  „Snadná kořist“, myslel si a mlsně si olizoval tlamu.  Nahrbil se ke skoku.  V tom se jej ale jemně a láskyplně dotknula ruka dítěte Ježíše.  Poprvé někdo pohladil jeho odpornou srst plnou strupů.  Hlasem, který vlk v životě nezaslechl, pak malý Ježíš řekl: „Vlku, mám tě rád!“ a s láskou na něj pohleděl.  Tu se stalo něco nepředstavitelného - v tmavé betlémské stáji praskla vlkova kůže a z ní vystoupil člověk.  Skutečný člověk.  Tak, jak jej Bůh na počátku zamýšlel.  Člověk v údivu klekl na kolena, líbal Ježíšovy ruce a klaněl se mu.  Pak opustil stáj - stejně tiše, jako před chvilkou přišel - a šel dál svou cestou.

Nikdo si nevšiml, co se té noci událo.  Jen malý Ježíš a ten, co se stal člověkem vědí, co se stalo.  A ti oba vědí, že se totéž děje u všech, kdo se ve své zvířecí kůži přiblíží k jeslím a nechají se dotknout božským dítětem.    (Z knihy „Vánoce - soubor různých textů.)

_____________________

 

Upřímné Pán Bůh zaplať, poděkování a vděčnost vyjadřujeme tímto všem farníkům a věřícím na všech místech Kanady, kde se setkáváme.  Děkujeme za společně prožité chvíle, za všechnu vaši ochotu a snahu přispět k udržení českých misií.  Děkujeme za vaši přítomnost na bohoslužbách, za vaše modlitby, služby a všechnu vaši  pomoc.  Všem ze srdce přejeme radostné, pokojné a požehnané Vánoce.  Vyprošujeme vám, vašim rodinám, prátelům a známým požehnání, sílu, radost, zdraví a vše potřebné do nového roku 2007!

                Vaši

 

 

 

 

 

 

 

 

K Vánocům patří spíše mlčení

Zvláště o Vánocích zjišťujeme, že slova mnohdy nevyjádří to, co máme v srdci...

Voli a oslíci, kteří jsou němými svědky zrození Dítěte v betlémském chlévě, jsou možná moudřejší než my, když tak často všecko, co nás přesahuje, rozmělňujeme řečmi.  K vánočnímu zázraku se hodí spíše mlčení.  Jsou-li nějaká slova vyřčena, nikdy nepostihnou to, co je nevysvětlitelné.

Dítě, jež naleznou pastýři, není ničím pozoruhodné.  A Boží sláva, kterou již pastýři spatřili na pastvině, je dokonale ukryta v chudém chlévě, kde dítě leží.  Všechno působí všedně a každodenně.  V srdcích pastýřů se však přihodilo něco podstatného.

Když dojde k něčemu tak neuvěřitelnému, že se Bůh stane člověkem, odehraje se to ve vší skromnosti, bez jakékoli senzace.  Bůh nemá potřebu kolem toho dělat nějaký rozruch.                           (Podle knihy Wilfrida Stinissena: I dnes je den Boží.)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

„Proč se planeta Země pořád otáčí a ještě se nezastavila,“ zeptal se malý chlapec jednoho zimního večera svého otce, když spolu zdobili vánoční stromek.

„To bude asi proto“, odpověděl otec, „že Bůh čas od času svým prstem do planety šťouchne a zase jí dodá novou energií k rotaci.“  „A kdy to dělá?“

Tatínek, který právě připevňoval na špičku stromku vánoční hvězdu, využil situace a odpověděl: „Vždycky o Vánocích.  Když zvoní zvony na půlnoční mši, dotýká se Bůh znovu Země a dává jí do příštího roku novou sílu k oběhu kolem Slunce.“

Bůh hledá svůj příbytek,

ale všechno je obsazené!  Bůh přichází ke dveřím, ale všechny jsou zavřené...  Bůh hledá příbytek i u tebe! Nepřichází však jen jako dítě v jesličkách.  Nezůstal však jen dítětem v jesličkách.  Stal se z něho muž.  Muž, který za nás zemřel na kříži.  Neskončil v hrobě, ale vstal z mrtvých a žije!  Přišel, aby prozářil temnotu a vzal na sebe naši vinu.  Žádné místo není pro něho tak ošklivé, aby v něm nemohl pobývat.  Žádný život mu není tak zkažený, aby do něho nemohl a nechtěl vejít.

Vánoce znamenají: I dnes k nám přichází Bůh!

Bůh může všechno, kromě jedné věci: nechce a proto nemůže vstoupit do našeho srdce proti naší vůli, pokud mu sami neotevřeme, pokud ho sami nepozveme dál...           (Brněnská tisková misie)


Underscore.gif
Všichni - prostí i významní - mu dychtivě naslouchali a říkali si: "On je ta božská moc, která se nazývá Veliká." [Sk 8,10]