TopImg.jpg
Farnosti Bohoslužby Duchov. slovo Zpravodaj Události Sbor Album Odkazy Fórum
Září/Říjen '19
Čer./Srp. '19
Červen '19
Květen '19
Duben '19
Březen '19
Únor '19
Leden '19
Prosinec '18
Listopad '18
Říjen '18
Září '18
Čer./Srp. '18
Červen '18
Květen '18
Duben '18
Březen '18
Únor '18
Leden '18
Prosinec '17
Listopad '17
Říjen '17
Září '17
Čer./Srp. '17
Červen '17
Květen '17
Duben '17
Březen '17
Únor '17
Leden '17
Archív...
Page Title

 

 

 

Panny Marie Lurdské - 11. února

Světový den nemocných

11. února 1858 spatřila čtrnáctiletá Bernadetta Soubirousová ve skalní jeskyni „de Massabielle“ poblíž Lurd (Lourdes) ve Francii Pannu Marii.  Zjevení se opakovalo do 16. července ještě sedmnáctkrát.  K jeskyni, v níž vytryskl pramen vody, přichází od té doby velké množství poutníků, mezi nimi velký počet postižených nejrůznějšími neduhy.  Církevně uznaných zázračných uzdravení za sto let (do roku 1959) bylo 58, ale úlevu přinesla tato pouť mnohem většímu počtu lidí.Výzva Matky Boží k pokání probudila v církvi hlubší zájem o modlitbu a službu lásky  a podnítila péči o trpící a nemocné.

Papež Jan Pavel II. prohlásil tento den za „Světový den nemocných“.

 

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

Milovaní!  Vede se někomu z vás špatně?  Ať se modlí!  Má někdo radost?  Ať zpívá Bohu chvály!  Je někdo z vás nemocný?  Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně; modlitba spojená s vírou zachrání nemocného, Pán Ježíš ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte se tedy vzájemně ze svých hříchů, modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni.  Mnoho zmůže a velmi je účinná modlitba spravedlivého!                                                              (Jak 5,13-16)

 

Modlitba za nemocné

„Pane Ježíši Kriste, náš Vykupiteli, tys uzdravoval nemocné; pohlédni na své nemocné služebníky, kteří od tebe s důvěrou očekávají uzdravení duše i těla. Dej jim svěžest a sílu, aby překonali nemoc a s tvou pomocí nabyli dobré mysli.  Povolal jsi je k účasti na svém utrpení, posilni je i v naději, že jejich bolesti jim budou k prospěchu.  Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.  Amen.“

 

Popeleční středa - 21. února

Popeleční středou vstupují věřící do čtyřicetidenního postního období, které je přípravou na oslavu Velikonoc.  Tento den je dnem přísného postu (půst od masa a půst „újmy“ = jen jednou za den úplné nasycení).

Popelec

Již od konce 11. století se na Popeleční středu uděluje popelem znamení kříže na čelo (= popelec) s formulí: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ (Gn 3,19), nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15).  Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v církvi až do dnešní doby.  Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svůj mnohdy špatný život, své nepravosti, svůj hřích a vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit s nadějí, že Bůh mu odpustí.  Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených palmo-vých a olivových ratolesti (ev. „kočiček“ - v našich krajích) po-svěcených v předešlém roce na Květnou neděli.

 

 

 

Lidový název „Hromnice“ vznikl kvůli svěcení svíček „hromniček“, které se rozsvěcely v různých těžkých a temných obdobích života, například i při modlitbě za ochranu při bouřce.

 

Dítě, které je světlem pro národy

 

Byla to odvaha říci tehdy o tom  malém dítěti, že je Světlem pro všechny národy.  To mohl říci jen někdo, kdo měl prorockého ducha  a viděl věci docela jinak, než jak bylo možné lidsky vnímat.

 

Už naši předkové si na tento svátek nechali světit svíčky- hromničky.  Doma si v těžkých chvílích přírodních pohrom rozsvěcovali jejich maličký plamínek proti oslepujícím bleskům bouřek.  Modlili se u nich a věřili že skrze tuto modlitbu mohou být ochráněni proti živlům, které byli pro člověka nepřemožitelné. 

 

Tehdy, na první Hromnice, to bylo velmi podobné.  Proti velkým událostem té doby bylo to maličké děťátko opravdu jen jako mihotavý plamének hromnicové svíčky proti hromobití, bleskům a temnotám rozbouřených živlů.  I dnes se toto maličké děťátko navenek nijak neliší od ostatních dětí, a přesto je Světlem, které osvítí národy.

 

Tato symbolika je důležitá i pro náš život, protože tato svíce nám může být vždy připomenutím toho, že žádná naše temnota není tak velká, aby do ní nemohl vstoupit Pán Ježíš se svým jasným světlem.

 

V této symbolice je patrná nesmírná přednost plamínku, který se jeví jako malý a nepatrný oproti oslnivým světlům, které jsou v Božích očích ale jen záblesky.  Malá hromnicová svíčka nás důvěrně oslovuje a má nám co říci.  Možná právě pro její důvěrnou a nenásilnou řeč nejlépe pochopíme, jak nepravdivé je budování „oslnivého“, „dokonalého“ a „krásnějšího“ života, pokud při tom ztratíme dotyk s Bohem a tedy i s podstatou člověka.

 

Tehdy byla odvaha říci o tom malém dítěti, že je Světlem pro všechny národy.  I dnes to může být odvahou, přijmout ho do svého života jako jediné světlo, ale je to jediná cesta k tomu, abychom mohli žít svůj život v plnosti, lásce, radosti a pokoji.

             (Jozef Porubčan: Každý den s Bohem)

 

 

 

Tento svátek připomíná obětování Ježíše v Jeruzalémském chrámě, při kterém starý Simeon a prorokyně Anna poznali v Ježíši „Světlo k osvícení národů“ (Lk 2, 22-38).

 

Mojžíšův zákon totiž předepisoval, že každý mužský prvorozenec musí být zasvěcen Bohu. 

Panna Maria a Josef s dítětem Ježíšem splnili tento předepsaný úkon a setkali se při tom se starcem Simeonem a prorokyní Annou (podle toho se též svátek ve východní církvi nazývá „Setkání“)  .

Uvedení Páně do chrámu - Hromnice - 2. února


Underscore.gif
To, že jej vzkřísí z mrtvých, takže se už nepromění v prach, slíbil těmito slovy: 'Věrně vám splním zaslíbení, která jsem dal Davidovi.' [Sk 13,34]