TopImg.jpg
Farnosti Bohoslužby Duchov. slovo Zpravodaj Události Sbor Album Odkazy Fórum
Srpen '20
Červenec '20
Červen '20
Květen '20
Duben '20
Březen '20
Led./Únor '20
Prosinec '19
Listopad '19
Září/Říjen '19
Čer./Srp. '19
Červen '19
Květen '19
Duben '19
Březen '19
Únor '19
Leden '19
Prosinec '18
Listopad '18
Říjen '18
Září '18
Čer./Srp. '18
Červen '18
Květen '18
Duben '18
Březen '18
Únor '18
Leden '18
Prosinec '17
Listopad '17
Archív...
Page Title

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

        ROK  SVATÉHO  PAVLA

 

 

 

PAVEL Z TARSU původním jménem Saul (Šavel), se po svém obrácení stal jedním  z nejvýznamnějších apoštolů, protože bez výhrad otevřel brány Církve všem národům a kulturám.  Odtud také jeho název „apoštol národů“.

Když se Ježíš s apoštoly loučil, řekl jim: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ (Mt 28, 19).  A přesto dělalo apoštolům problém překonat židovsko-národní pojímání Božího království.  Někteří se zprvu domnívali, že je pro křesťany ze židovství a že by tudíž pohané měli projít přijetím židovství.

Pavel, původně židovský pronásledovatel, po svém křtu očekával, že židé pro jeho obrácení snadněji přijmou Krista, ale zklamal se.  Odešel na jih do samoty, kde se duchovně zdokonalil k  náročnému apoštolátu.  Chtěl začít v Damašku.  Odtud však před vojáky místodržitele, který dal hlídat brány, musel utíkat v koši, spuštěném otvorem v hradbách.  S apoštoly se seznámil v Jeruzalémě, kde po dva týdny žil u Petra.  Křesťané se ho pro  dřívější pověst báli přijmout a Pavel se nějakou dobu zdržoval v Tarsu.  V té době začala vznikat křesťanská obec v syrském velkoměstě Antiochii z židů i z pohanů.  Apoštolé tam vyslali Barnabáše a Pavla.

V Antiochii po celý rok hlásali radostnou zvěst a vyučovali velké množství lidí, jak je psáno ve Skutcích.  Antiochijští věřící po nich poslali církvi v Jeruzalémě sbírku a oni se zpět vrátili s Markem.  Pak byli Duchem svatým poslání do Seleukie a odtud na Kypr.  Pak pokračovali přes Taurské pohoří do Pisidie a Ikonie.  Pavlovy cesty jsou obdivuhodné pro tehdejší značnou absenci dopravních možností.

Pavel uskutečnil v letech 45-58 velké cesty tři.  Boží slovo hlásal přitom na Kypru, v Malé Asii, v Řecku a na ostrovech v Egejském moři.  Na cestách získával mnoho spolupracovníků a pomocníků.  Vedle Barnabáše k nejvýznamnějším patřili Silas, Timotej a Titus i Lukáš.  Některá místa navštívil vícekrát.  Z jeho podnětu se po jeho první cestě r. 49 či 50 sešel apoštolský sněm a řešil otázky přijímání pohanů do Církve.  Při druhé cestě řečnil Pavel mimo jiné v Athénách na aeropágu, kde navazoval na řeckou kulturu a místní projevy vůči Bohu (viz Sk 17, 22-32).  Když posluchači uslyšeli o důkazu vzkříšení, někteří se smáli, jiní řekli, že si ho poslechnou až jindy.  Pavel, který se těšil na úspěch evangelia, odcházel zklamán.

Když končil třetí misijní cestu, byl od věřících v Césareji varován před cestou do Jeruzaléma, ale on byl přesvědčen, že s tou cestou počítá Boží plán.  V Jeruzalémě pak byl zatčen.  O jeho různém věznění hovoří Skutky.  Poté co se odvolal před císařský soud, byl na jaře roku 61 eskortován do Říma.  První dva roky vězení byly tak mírné,

 

že mohl rozvíjet apoštolát.  Pak propuštěn vykonal ještě další cestu do Řecka a na Krétu.  V roce 64 se však znovu dostal do římského vězení, ale velmi těžkého.  Bylo to už v době Nerova pronásledování.  Když odtud psal druhý list Timotejovi, předpokládal blízkou smrt.

V roce 67, na jižním okraji Říma u Ostijské cesty v místě „ad Aquas Salvias“ byl sťat mečem.  Na onom místě byl zbudován kostel s trapistickým klášterem „Tre Fontane“.

 

 

Rok sv. Pavla je příležitostí k:

-     novému objevení postavy apoštola Pavla, jeho činnosti a        cest, o kterých se hovoří ve Skutcích apoštolů

-     opětovnému čtení jeho dopisů prvním křesťanským spole-       čenstvím

-     připomenutí počátků naší církve

-     poznání Pavlova bohatého učení, zaměřeného na        „pohany“ a k rozjímání o jeho spiritualitě víry, naděje a lásky

-     prohloubení naší víry a naší úlohy v současné církvi a spo-        lečnosti v duchu jeho učení.

 

 

NAŠE SLABOST NÁM NEMŮŽE ZABRÁNIT ABYCHOM BYLI PROSPĚŠNÍ

Apoštol Pavel na jednom místě píše o boji se svou slabostí.  Býval by se jí rád zbavil.  Byl přesvědčen, že bez své slabosti by toho mohl pro Boha vykonat mnohem víc.

A dostala se mu odpověď. „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“  Bůh totiž dokáže působit i prostřednictvím naší slabosti.  Slabost nám nebrání, abychom byli pro Boha plně disponováni.  Právě naopak, dokonce nám může pomoci, abychom nestavěli do středu sami sebe a více se otevřeli Bohu …

Tato skutečnost nás osvobozuje od tlaku výkonu.  Nemusíme se za každou cenu snažit odstranit všechna svá citlivá místa.  Smíme stejně jako Pavel prosit Boha, aby nás osvobodil.  Budeme-li ale i nadále trpět, neznamená to, že nás Bůh nevyslyšel.  Můžeme tak být naopak více otevřeni pro jeho Ducha.

                                             (Podle knihy Anselma Grüna: „O životě z víry“)

 

 

Více informací o Roku sv. Pavla - www.annopaolino.org

          Každému je dán

          zvláštní projev Ducha,

          abychom mohli být užiteční sv. Pavel (1 Kor 12,7)

 

 

Papež Benedikt XVI. vyhlásil u příležitosti 2000 let od narození Apoštola národů slavení Roku sv. Pavla, které potrvá od 28. 6. 2008 do 29. 6. 2009.  Římský biskup při této příležitosti zdůraznil ekumenický rozměr tohoto roku s tím, že „apoštol národů se zvlášť věnoval šíření Dobré zprávy (Evangelia) všem národům a zcela se obětoval za jednotu a svornost mezi všemi křesťany.  Ať nás sv. Pavel vede a chrání během slavení tohoto 2000letého jubilea a pomáhá nám pokračovat v pokorném a upřímném hledání plné jednoty všech údů  mystického těla Kristova.“  Zároveň Svatý otec připomněl, že církev i dnes, tak jako tenkrát potřebuje „apoštoly ochotné obětovat se, ... svědky a mučedníky, jako byl sv. Pavel“.

         

 

 


Underscore.gif
A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života. [Zj 21,27]