TopImg.jpg
Farnosti Bohoslužby Duchov. slovo Zpravodaj Události Sbor Album Odkazy Fórum
Září/Říjen '19
Čer./Srp. '19
Červen '19
Květen '19
Duben '19
Březen '19
Únor '19
Leden '19
Prosinec '18
Listopad '18
Říjen '18
Září '18
Čer./Srp. '18
Červen '18
Květen '18
Duben '18
Březen '18
Únor '18
Leden '18
Prosinec '17
Listopad '17
Říjen '17
Září '17
Čer./Srp. '17
Červen '17
Květen '17
Duben '17
Březen '17
Únor '17
Leden '17
Archív...
Page Title

 

 

P O S T N Í   D O B A

       - obrácení, příprava na obnovu křtu

 

Popeleční středa je výjimečný den.  Den usebranosti a reflexe.  Vydáváme se v něm totiž na cestu postní dobou, která se vyznačuje nasloucháním Božímu slovu, modlitbou a pokáním.

ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA

Postní doba je tvořena čtyřiceti dny, během nichž nám církev pomáhá opětovně prožít klíčové body naší víry.  Jak víme, člověk byl stvořen, aby byl přítelem Boha.  Avšak lidé tento vztah důvěry a lásky narušili.  V důsledku toho jsme se pak všichni stali neschopnými uskutečnit své původní povolání.  Díky Kristově vykupitelské oběti jsme ale byli z moci zla vysvobozeni.

 

KŘEST JE „PRVNÍ VZKŘÍŠENÍ“

Křtem se člověk rodí k novému životu a znovu je obdařen důstojností Božího dítěte.  Proto byl v raném křesťanství křest považován za „první vzkříšení“.  Postní doba je pak od samého začátku prožívána jako období bezprostřední přípravy na křest, který je slavnostně udělován během Velikonoční noci.  Celá postní doba sloužila jako cesta k tomuto velkému setkání s Kristem, k tomuto ponoření do Krista a obnovení života.

 

POSTNÍ DOBA JE OPĚTOVNÁ PŘÍPRAVA NA KŘEST

Pro mnohé pokřtěné křest a víra časem ztrácejí na síle.  Proto je každá postní doba jakoby opětovným „katechumenátem“, v němž společně jdeme znovu vstříc svému křtu, abychom jej znovu objevili a hluboce prožili, abychom se znovu skutečně stali křesťany.  Postní doba je dobou vhodnou k usilovnějšímu hledání Boha a k otevírání svého srdce Kristu.

 

CO JE KONVERZE, OBRÁCENÍ?

Ježíš nás vybízí: „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15).  Upřímná touha po Bohu nás vede k odmítání zla a ke konání dobra.  Naše pravé štěstí spočívá v přebývání v Bohu (sv. Jan 15,3).  Z tohoto důvodu On sám provází naše snahy o konverzi.  Co je to vlastně konverze, obrácení?  Obrátit se znamená hledat Boha, jít s Bohem a chápavě následovat učení Ježíše Krista.

 

CO OBRÁCENÍ NENÍ?

Obrácení není snaha o bezduchou seberealizaci.  Člověk totiž není architektem svého věčného určení.  Nejsme to my, kdo jsme učinili sami sebe.  Máme vyšší určení.  Mohli bychom říci, že konverze spočívá v tom, že se nepovažujeme za stvořitele sebe samých.  Obrácení spočívá v tom, že přijímáme závislost na Bohu, našem pravém Stvořiteli, závislost na lásce.

 

NENÁSLEDOVAT JEN VLASTNÍ ÚSPĚCH, KTERÝ POMÍJÍ

Obrátit se neznamená následovat jen vlastní osobní úspěch,  který pomíjí.  Obrátit se znamená opustit každou lidskou jistotu a jednoduše v důvěře následovat Pána. Kdo se od něj  nechá získat, nemusí se bát, že svůj život ztratí.  On nás totiž miluje a na kříži za nás vydal sebe samého.  Ztratíme-li svůj život z lásky, nalezneme jej!

BŮH JE TAJEMSTVÍM NAŠEHO ŠTĚSTÍ

Kříž je zjevením lásky i pro nás - muže a ženy této doby.  Bůh je láska, a jeho láska je tajemstvím našeho štěstí.  Ke vstupu do tohoto tajemství však neexistuje jiná cesta než odevzdání se, darování se.  „Kdo chce jít za mnou ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě“ (Mk 8,34).

 

STEZKY NÁVRATU K BOHU

Postní doba nás vede k zamyšlení a modlitbě.  Vybízí nás docenit pokání a oběť kvůli odmítnutí hříchu, zla a přemožení sobectví.  Modlitba, půst, pokání a skutky lásky k bližním se stávají duchovními stezkami návratu k Bohu jako odpověď na opakované výzvy k obrácení.

 

DARUJME KRISTOVU LÁSKU SVÉMU OKOLÍ

Vstupme do Kristovy školy chápavě, abychom se naučili, jak darovat jeho lásku bližním, zejména těm, kteří prožívají nějaké soužení a trpí.  To je poslání každého Kristova učedníka.  Ke splnění tohoto poslání je ale nezbytné setrvávat v naslouchání jeho Slovu a vytrvale se sytit jeho Tělem a Krví v eucharistii.

                                                              (Podle papeže Benedikta XVI.)

__________

 

U holiče - povídka

Jeden muž, stejně jako každý měsíc, šel k holiči.  Začali spolu hovořit o různých věcech.. a najednou.. hovořili o Bohu.  Holič řekl: „Víte, já nevěřím, že Bůh existuje.“  „Proč si to myslíte?“ zeptal se klient.  „Je to velmi prosté.  Stačí jen vyjít na ulici, abych se přesvědčil, že Bůh není.  Kdyby byl Bůh, myslíte, že by bylo tolik nemocných?  Existovaly by opuštěné děti?  Kdyby Bůh byl, nebylo by bolesti, utrpení.  Prostě.. Nemůžu si představit Boha, který tohle všechno dovolí.“  Klient se zamyslel, chtěl něco říct, ale rezignoval.  Nechtěl vyvolat nepotřebnou diskuzi.  Když holič dostřihal, klient zaplatil a odešel.  A v tom  okamžiku uviděl na ulici člověka s dlouhými a neupravenými vousy i vlasy.  Vypadalo to, že jeho vlasy i vousy delší dobu neviděly holiče.  Byl zanedbaný a špinavý.  Tehdy se klient vrátil a řekl: „Víte co?  Holiči neexistují.“  „Velmi směšné.  Jak to neexistují?“  zeptal se holič, „Já jsem jeden z nich!“  „Ne!“. odporoval klient.  „Holiči neexistují.  Kdyby existovali, nebylo by tolik lidí s dlouhými a neupravenými vlasy a vousy, jako ten člověk na ulici.“  „Ale ne.  Holiči existují, to jen lidé nás nehledají.  Z vlastní vůle!“  „No právě“ řekl klient.  „Přesně tak.  Bůh existuje, to jen lidé ho nehledají a dělají to z vlastní vůle.  Proto je tolik utrpení a bolesti na světě.  Bůh nesliboval dny bez bolesti, radost bez utrpení, slunce bez deště.  Sliboval sílu na každý den, útěchu uprostřed slz a světlo na cestě.“


Underscore.gif
A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských. [1K 15,40]