TopImg.jpg
Farnosti Bohoslužby Duchov. slovo Zpravodaj Události Sbor Album Odkazy Fórum
Srpen '20
Červenec '20
Červen '20
Květen '20
Duben '20
Březen '20
Led./Únor '20
Prosinec '19
Listopad '19
Září/Říjen '19
Čer./Srp. '19
Červen '19
Květen '19
Duben '19
Březen '19
Únor '19
Leden '19
Prosinec '18
Listopad '18
Říjen '18
Září '18
Čer./Srp. '18
Červen '18
Květen '18
Duben '18
Březen '18
Únor '18
Leden '18
Prosinec '17
Listopad '17
Archív...
Page Title

 

 

POSTNÍ DOBA

 

 

 

 

PŮST MÁ SVŮJ PLNÝ SMYSL JEN TEHDY ...

 

„Dobrý den, potřebovala bych radu.  Řekla jsem si, že do velikonoc budu držet půst bez masa.  Nesmím ani kuřecí?  Tuším, že ryby můžu.  Můžete mi prosím poradit, abych si to nepokazila?  Děkuji.“

 

Prostá logika nám řekne, že člověk, který si něco ze svého osobního rozhodnutí zakáže, je právě vázán tím, co si zakázal.  Pokud si tedy pisatelka zakáže kuřecí maso, nebude jíst kuřecí, pokud jen vepřové, nebude jíst vepřové.  A pokud chce držet půst podle postních předpisů římskokatolické církve, potom má držet půst od masa na Popeleční středu a Velký pátek, v ostatní pátky v roce mít půst od masa nebo si uložit jiný kající skutek (zřeknutí se něčeho, modlitba, almužna) a ve dnech, kdy je půst od masa, může jíst ryby.

 

Jenže dotaz vyvolává ještě dvě další otázky: Proč chce do velikonoc držet půst od masa?  A druhá: Co myslí tím, „že by si to pokazila“?

 

Půst má svůj plný smysl tehdy, jestliže je zřeknutím se něčeho ve prospěch potřebných lidí, nebo když je mým (zcela nepatrným) připojením se ke Kristově utrpení (to je případ pátečního postu), případně když je výrazem mého přesvědčení, že se něčeho vzdávám proto, abych tím nějak (třeba zcela subjektivně) projevil svou lásku k Bohu, případně odstranil něco, co mi v lásce k Bohu nebo v lásce k bližním překáží.;  Kromě toho může mít půst význam sebevýchovný  (cvičím se v odříkání), zdravotní (chci snížit nadváhu), ale také sebeobdivný - chci sobě či druhým ukázat, co jsem dokázal.  Žádny z těchto motivů ovšem nemůže hrát v rozhodnutí pro půst z pozice víry žádnou význačnější roli a ten poslední je vyloženě špatný, jeli dominantní.

Starost o to, „abych si to nepokazila“, kterou pisatelka vyjadřuje, by mohla ukazovat buď na to, že připisuje postu nějaký pověrečný (případně magický) význam nebo že ho bere jako cvičení, ve kterém chce obstát především sama před sebou.

 

Takže chce-li si něco člověk v postní době uložit, měl by zvážit proč to dělá a zda je to schopen dodržet.  A bylo by velmi dobré, kdyby se naznačeným nepravým motivům vyhnul nebo je alespoň měl někde v pozadí svého rozhodování.

                                                                                       (P. A. Opatrný)

BUDETE MĚ POVAŽOVAT ZA BLÁZNA

Bez cvičení by dar zůstal skrytý.      (PodleDavida Torkingtona)

Docela nedávno, jednou v neděli krátce po televizním pořadu „Zahrádkáři se ptají“, jsem měl „mimosmyslový zážitek“.  Začalo to podivným šelestem, jako by se mi kolem hlavy třepetala křídla andělů nebo šustily nebeské řízy.  Následovalo oslnivě bílé světlo před očima a pak zvuky rajské hudby.  Jako první mi probleskla hlavou tato myšlenka: „To si nezasloužím, nevykonal jsem nic, co by mě k zdejšímu pobytu opravňovalo.“  A teprve potom mne napadlo: „Ale kde to vlastně jsem?“.

Pak jsem se probral z nedělní siesty a konečně mi došlo, kde se nacházím a co se to se mnou dělo.  Ten podivný šelest bylo šustění novin, které se mi pozvolna sunuly po obličeji dolů.  Ty také filtrovaly bledé podzimní sluníčko, že z něho zbyl zvláštní bílý jas.  A rajská hudba, ta se linula z televize.  Vysílali koncert na počest devadesátého výročí založení Londýnského  orchestru.

Vynikající korejská houslistka Sarah Changová hrála skladbu od Pabla de Sarasata Fantazie na Carmen a byl to zážitek doslova jako z jiného světa.  Kdosi o ní prohlásil že je to nejlepší houslistka od časů Paganiniho, a to ještě nebyla plnoletá!   Poprvé koncertovala ve třech letech a jako osmiletá zahrála z listu takřka cokoliv.  Mě však nestrhla jen ďábelská bravura, s jakou hrála, ale cosi zvláštního v jejím hraní, co jako by nepocházelo z tohoto světa a co i já byl s to ocenit.  Z její hry mě mrazilo v zádech a po celém  těle mi naskakovala husí kůže.

Je mi jasné, že mě budete považovat za blázna, ale vydal jsem se štrachat na půdu, kde už nejednu zimu odpočívají housle, které jsem si kdysi sám koupil.  A pak jsem celý večer brnkal, či spíše skřípal na nervy svému okolí, které mi nemohlo přijít na jméno.  Když jsem se druhý den ráno probudil s artritickou bolestí v prstech, vzpomněl jsem si na slova své první učitelky hudby: „Jen disciplína ti osvobodí ruce, aby mohly kdykoli zahrát, na co si vzpomenou.“  To se sice bohužel nikdy nestalo, ale důležité je poselství, které mi paní učitelka předala: pravá svoboda vždy přichází prostřednictvím disciplíny.

A co platí pro hru na housle, platí i v jiných oblastech.  Autem se mohu vydat kdykoli a kamkoli jen proto, že jsem se podřídil disciplíně, kterou po mně vyžadoval instruktor v autoškole.  Platí to u všech lidských dovedností, zejména však u té nejdůležitější - lásky.  Mohu chtít milovat každého na potkání tak jako Ježíš, ale nikdy toho nebudu schopen, nenaučím-li se nesobecké lásce, v níž se budu ve vyhrazeném čase cvičit.

Sarah Changová byla od počátku obdařena hudebním géniem, ale jen ona sama může přiznat, že nebýt nekonečného cvičení, nemohla by svůj dar sdílet s druhými na pódiu koncertního sálu.  Bez cvičení by její jedinečný dar zůstal trvale skrytý...

Postní doba je vybídnutím, ale i pomocí k obnovení mého vztahu k Bohu, k bližním a k sobě samému.  Je přiblížením se k dobrým a moudrým Božím záměrům, je našim posvěcením.

 

„Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou ....

                                           (Žalm 27, 11)


Underscore.gif
Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. [Ř 10,3]