TopImg.jpg
Farnosti Bohoslužby Duchov. slovo Zpravodaj Události Sbor Album Odkazy Fórum
Březen '20
Led./Únor '20
Prosinec '19
Listopad '19
Září/Říjen '19
Čer./Srp. '19
Červen '19
Květen '19
Duben '19
Březen '19
Únor '19
Leden '19
Prosinec '18
Listopad '18
Říjen '18
Září '18
Čer./Srp. '18
Červen '18
Květen '18
Duben '18
Březen '18
Únor '18
Leden '18
Prosinec '17
Listopad '17
Říjen '17
Září '17
Čer./Srp. '17
Červen '17
Květen '17
Archív...
Page Title

 

            

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     

 

 

 

 

VZHŮRU, CHOĎME V HOSPODINOVĚ SVĚTLE!  (IZ 2,5)

 

Přibývá tmy, den se zkracuje.

Stmívá se stále dříve.  Spousta lidí má pocit, že přibývá temnoty i v naší společnosti.  A někdo prožívá temné období právě nyní i ve svém vlastním životě.

 

V této tmě se každému z nás nabízí šance.

Je tu světlo, které temnota nepohltí.  Ježíš Kristus.  On je světlem do problémů naší doby i do problémů tvého života. 

 

Můžeš pozvat Krista do svého života.

On se stane tvým světlem, které svítí i uprostřed temných chvil na tvoji cestu, nebo aspoň na nejbližší krok.

 

S ním po boku můžeš procházet i temnotou, ve které se možná právě nyní nacházíš.

 

 

KONEC ROKU, ADVENT, VÁNOCE ...

 

           Konec adventu, konec roku…

           Mnohé se musí zařídit, dodělat, sjednat,

           dokončit, naplnit nebo splnit…

           Ze skříní a šuplíků na nás padají

           různí „kostlivci“ úkolů,

           které jsme tam někdy zavřeli

           a krásně na ně zapomněli.

 

           „Už je toho na mě moc!“

           Ke zhroucení někdy není daleko…

           Proč bychom se ale neměli

           zhroutit: do Boží náruče?!

           Kdo jiný totiž, než Bůh, má nadhled

           nade všemi věcmi - i nad těmi

           nezvládnutými?!  A i nad těmi mými?

 

           „Pane, přijď se svou mocí

           i do mého života,

           do mé kanceláře, domácnosti, vztahu…

           Přijď a ujmi se vlády“

                                                                

 

                         JAK JEN TOUŽÍM,

                     ABYS PROŽIL ADVENT.

                     Jak jen toužím u tebe bydlet,

                     žít důvěrně s tebou

                     a sdílet všechna tvá břemena.

 

                     Vždyť ti jdu vstříc

                     ve všech tvých přáních.

                     A přece jsem ti ještě nikdy

                     nesměl žádné splnit.

                     Já, tvůj Bůh.

 

                     Jak jen toužím, abys prožil advent.

                     Jak jen toužím znovu se zrodit

                     ve tvém městě, tvé ulici,

                     ve tvém domě a ve tvém srdci.

 

                     Vždyť ti jdu vstříc

                     od věčnosti k věčnosti.

                     Ale hledám jen tebe.

                     Já, tvůj Bůh.

 

 

BŮH VSTUPUJE DO NAŠÍ DOBY „PO ŠPIČKÁCH“

 

Advent a Vánoce jsou dvě křesťanské události, které jsou dnes velmi často ponořeny do všeobecného zmatku konzumní společnosti.  Vánoce jsou svátky, které se ocitají v největším riziku nepochopení.

 

Vánoce vyjadřují to, že věčný Bůh vstupuje do naší „zlé“ doby, a vstupuje do ní jakoby „po špičkách“.  Vstupuje v chudobě, pokoře a s pravou mocí, která náleží Bohu.  Je to moc odzbrojující dobroty.

 

Bůh je láska a je nekonečným darem, protože láska je dar.  Jediné jednání, jehož je Bůh schopen, je dávat.  Chudoba Betléma předkládá tajemství Boha, který není vlastnický, ale který dává.

                                                                                   (Angelo Comastri)

 

                                                                           (Převzato www.vira.cz)

 

 

A D V E N T

 

                              Já jsem světlo světa.

         Kdo mne následuje,

         nebude chodit v temnotách.

                                 (Jan 8, 12)


Underscore.gif
Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. [F 4,12]