TopImg.jpg
Farnosti Bohoslužby Duchov. slovo Zpravodaj Události Sbor Album Odkazy Fórum
Září/Říjen '19
Čer./Srp. '19
Červen '19
Květen '19
Duben '19
Březen '19
Únor '19
Leden '19
Prosinec '18
Listopad '18
Říjen '18
Září '18
Čer./Srp. '18
Červen '18
Květen '18
Duben '18
Březen '18
Únor '18
Leden '18
Prosinec '17
Listopad '17
Říjen '17
Září '17
Čer./Srp. '17
Červen '17
Květen '17
Duben '17
Březen '17
Únor '17
Leden '17
Archív...
Page Title

 

 

 

 

Není někde nahoře.  On je mezi námi a s námi.  Bůh přišel viditelně na tento svět jako bezmocné dítě, dýchal náš vzduch, nosil naše oblečení, jedl naše jídla.  Stal se bratrem všech lidí a nyní klepe i na dveře tvého srdce. Touží se s tebou setkat.

(Podle Tomislava Ivančiče.)

 

JAKO STÉBLO SLÁMY

 

              Pastýři se vraceli z Betléma, kde se poklonili Ježíškovi narozenému v chlévě.  Nesli mu náruče darů a teď se vraceli s prázdnýma rukama.  Kromě jednoho z nich, mladičkého pastýře, téměř ještě chlapce.  Ten si z betlémského chléva přece jen něco odnesl.  Celou cestu tu věc pevně svíral v dlani.  Ostatní by si toho ani nevšimli, kdyby se kdosi nezeptal: „Co to máš v ruce?“

              „Stéblo slámy,“ odpověděl mladík.  „Vzal jsem si ho z jesliček, ve kterých leželo to dítě.“  „Stéblo slámy,“ ušklíbali se ostatní.  „Takové smetí!  Zahoď to!“  Mladý pastýř rozhodně zavrtěl hlavou.  „Kdepak,“ namítl, „já si ho schovám.  Pro mě je to znamení, připomíná mi malého Ježíška.  Pokaždé, když ho vezmu do roky, vzpomenu si na něj i na to, co o něm řekli andělé.“

              Druhý den si pastýři mladíka znovu začali dobírat: „Co jsi udělal s tím stéblem?“  Mladík jim ho ukázal.  „Pořad ho nosím u sebe.“  „Zahoď to, k ničemu to není.“  „Ne.  Má velkou cenu.  Ležel na ní Boží Syn.“  „A co má být?  Důležitý je přece Boží Syn, a ne kus slámy.“ 

              „Mýlíte se.  Velkou cenu má i ta sláma.  Na čem jiném by ležel, když je tak chudý?  Boží Syn potřeboval trochu slámy.  To mě poučilo, že Bůh potřebuje i obyčejné lidi a věci.  Potřebuje nás, kteří nemáme velkou cenu, kteří toho moc nevíme.“

              Stéblo jako by mělo pro toho pastýře čím dál větší význam.  Na pastvě ho často držel v ruce, vzpomínal na slova andělů a byl šťastný, že má Bůh tolik rád lidi, že se stal stejně malým jako oni.  Pak mu však jeden z jeho druhů vytrhl stéblo z ruky a rozhořčeně vykřikl: „Dej už s tím zatraceným stéblem pokoj!  Bolí nás z těch hloupostí hlava!“  Stéblo vztekle zmačkal a zahodil.

              Mladík klidně vstal, zvedl stéblo ze země a opatrně narovnal.  „Vidíš, zůstalo stejné jako předtím.  Pořád je to stéblo slámy.  Ani tvůj vztek s ním nic nezmohl.  Jistě, zničit stéblo slámy je snadné.  Ale přemýšlel jsi už někdy o tom, proč nám Bůh seslal malé dítě, když potřebujeme silného zachránce a vojevůdce?  Jednou vyroste, bude z něho muž a nic ho neporazí.  I přes lidskou zlobu zůstane tím, čím je - Spasitelem, kterého nám seslal Bůh.“

Mladý pastýř se usmál a se zářícím pohledem pokračoval: „Boží láska se totiž nedá zničit a zahodit.  I když se zdá křehká a slabá jako stéblo slámy.“

FRANTÍŠKŮV DÁREK

 

              „Mám ještě něco udělat?“ zeptala se sekretářka.  Velmi zaneprázdněný ředitel mrkl na hodinky a prohlédl si diář.  „Už bychom měli být pryč.  Teď už moc práce neuděláme.“

              Sekretářka se usmála: „Ale ještě tu máte seznam dárků pro syna.  Nezapomeňte, že za tři dny jsou Vánoce.“

              „Ještě, že jste mi to připomněla!“  Ředitel si povzdechl.   „Bojím se, že se na mě bude trochu zlobit.  Nejspíš právem, protože mám na rodinu tak málo času.  Když večer přijdu domů, syn už spí.  Skoro nikdy nemáme čas si popovídat.  Ale aspoň o Vánocích chci, aby ode mne dostal pořádný dárek.  Jenomže… kde na to vzít čas?  Víte co?  Kupte ho vy.  Na penězích nezáleží.  Přečtěte si ten seznam a kupte všechno, co si syn přeje.“

              Sekretářka otevřela dopis od syna, potřásla hlavou a usmála se:  „Víte, že vaše příkazy vždycky plním, ale tentokrát to vážně nejde.“

              „Proč ne?  Copak si osmileté dítě může přát věc, kterou mu nemůžu koupit?  Ukažte mi ten seznam!“

              Sekretářka mu mlčky podala synův dopis.  Ředitel si ho přečetl:  „Milý tatínku, k Vánocům bych si přál, aby sis celý příští rok pro mne každý den (nebo skoro každý den) našel půlhodinku času.  Nic jiného nechci.  Tvůj František.“

                       (Z knihy „Vánoční příběhy pro potěchu duše“ - Bruno Ferrero.)

 

 

 

 

 

 

 

 

Milí přátelé, sestry a bratři,

srdečně Vás všechny zdravím a děkuji Pánu Bohu i Vám všem, že jsme mohli tento rok prožít opět spolu.  Děkuji Vám za všechny Vaše modlitby, za Vaši velkorysou finanční i jinou podporu všech našich misií po celé Kanadě.  Děkuji Vám za všechna krásná setkání, za veškerou Vaši pomoc.

Ze srdce Vám i všem Vašim blízkým přeji krásné, radostné a pokojné Vánoce!  Ať betlémské SVĚTLO zazáří i ve Vašich srdcích, svítí Vám na cestu a hřeje Vás po celý Nový rok 2009.  Hodně zdraví, síly, radosti, pokoje, trpělivosti a především LÁSKY Vám přeje a vyprošuje

 

Váš P. Libor

Bůh není někde daleko, vzdálený.


Underscore.gif
Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno - neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy. [Žd 9,15]