TopImg.jpg
Farnosti Bohoslužby Duchov. slovo Zpravodaj Události Sbor Album Odkazy Fórum
Září/Říjen '19
Čer./Srp. '19
Červen '19
Květen '19
Duben '19
Březen '19
Únor '19
Leden '19
Prosinec '18
Listopad '18
Říjen '18
Září '18
Čer./Srp. '18
Červen '18
Květen '18
Duben '18
Březen '18
Únor '18
Leden '18
Prosinec '17
Listopad '17
Říjen '17
Září '17
Čer./Srp. '17
Červen '17
Květen '17
Duben '17
Březen '17
Únor '17
Leden '17
Archív...
Page Title

 

DEN SMRTI NENÍ KONCEM

                                                         

 

            

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     

 

 

 

 

 

SMRTÍ KONČÍ JEN POZEMSKÁ ZKUŠENOST

(Podle Benedikta XVI.)

 

Pro věřící není den smrti v žádném případě koncem všeho, ale je spíše přechodem k nesmrtelnému životu.  Je dnem konečného narození.  Kdyby se Ježíš nenarodil na zemi, nemohli by se lidé narodit pro nebe.  Právě proto, že se Kristus narodil, můžeme také my „být znovu zrozeni“!

 

SMRT JE PŘECHODEM

 

Pro toho, kdo žije v Kristu, je smrt přechodem z pozemského putování k nebeské vlasti, kde nebeský Otec přijímá své děti „ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků“ (Zj 7,9).  „Společenství svatých“ je realitou, která vzniká zde na zemi, která se však plně ukáže, až budeme Boha moci „vidět tak, jak je“.  Je to realita rodiny, která je protkána hlubokými pouty duchovní solidarity…

                             (Podle knihy: 365 dní s Benediktem XVI.)

 

LÁSKA PŘEKRAČUJE HRANICI SMRTI

 

„Jel jsem nedávno tramvají a vedle mě se malé dítě ptalo své maminky, proč teď lidé tolik chodí na hřbitovy,“ vypráví P. Miloš Szabo, farář z pražského Žižkova.  „Dostalo se mu milé odpovědi: Mrtví mají teď na začátku listopadu svátek.  A protože my máme každý svátek někdy jindy, zemřelí mají svátek v jeden den.  Proto jim chodíme popřát.“

„Zamýšlel jsem se, co vlastně mohou lidé mrtvým přát.  Jedině nebe.  Těžko už zdraví, spokojenost a úspěch,“, usmívá se P. Szabo.  Podle jeho názoru si o Dušičkách spousty lidí, kteří v sobě nesou skrytou víru, uvědomí a připomenou svoji pomíjivost.  „Ale svítící hřbitovy nemusejí mít souvislost jen s duchovností.  Prostě máme rádi, když je něco hezké a nasvícené, když blikají svíčky,“ domnívá se žižkovský kněz.

Pro katolického křesťana je podle P. Szabo Vzpomínka na všechny věrné zemřelé velkou příležitostí si uvědomit, že lidské pachtění má mít svůj cíl a že každý si může nově připomenout, v co věří.  „Jít na hřbitov ale znamená především nezapomínat na naše zemřelé.  Láska je nekončící a mohu ji projevovat i tomu, kdo zemřel.  Víme, že smrtí život nekončí, že v sobě nosíme věčný život a pokud mám někoho rád, tak musím přemýšlet, čím mu mohu ještě pomoci.  Třeba tomu, kdo prožívá očistec.  Když vidím zde na zemi, že někdo vleče nějaké břemeno, mám na výběr: buď ho obejdu, nebo se nabídnu a část mu pomohu nést.  Myslím, že i zemřelým můžeme pomoci nést jejich břemena,“ vysvětluje P. Szabo. 

                                                                       (Katolický týdeník 44/2007)

 

 

CO NÁM SVATÝ OTEC ŘEKL

 

Svatý otec Benedikt XVI. se během tří dnů strávených v naší zemi (26.-28. září 2009) obrátil k posluchačům celkem jedenáctkrát.  Přinášíme některé z myšlenek, které v jeho promluvách zazněly.

 

„Dnes je třeba lidí „věřících“ a „věrohodných“, připravených rozšířit do každé oblasti společnosti ty křesťanské zásady a ideály, jimiž se inspiruje jejich jednání.  To je svatost, univerzální povolání všech pokřtěných, které je vede, aby plnili své povinnosti věrně a s odvahou, aby nehleděli na vlastní sobecký zájem, ale na společné dobro, a hledali v každém okamžiku Boží vůli,

 

…abychom vytrvale a věrně následovali Krista, abychom byli svatí,

 

…abychom byli důvěryhodní, tedy žili v souladu s principy víry, kterou vyznáváme.  Opravdu nestačí působit zdáním dobrého a  čestného člověka; je třeba jím skutečně být.  A dobrý a čestný je ten, kdo nezakrývá sám sebou světlo Boží, nevynáší sebe, nýbrž nechává skrze sebe prosvítat Boha,

 

…abychom jako sv. Václav i my rozhodným krokem putovali  ke svatosti.  Je to samozřejmě těžké, neboť víra je stále  vystavována mnoha zkouškám; když se však necháme přitahovat Bohem, který je Pravda, bude náš krok pevný, protože poznáme sílu jeho lásky.“    (Stará Boleslav, 28. září 2009)

 

„Musíme svou svobodu stále znovu a znovu zaměřovat k dobru, abychom naslouchali slovu, jež nám ukazuje cestu vedoucí k naději; ba dokonce nasloucháme Slovu, které jediné nám může dát pevnou naději, protože je Slovem Božím.  Jedině Kristus může být naší spolehlivou nadějí.  To je zvěst, kterou my křesťané jsme povoláni každodenně hlásat a dosvědčovat.

 

Opřete o víru v Krista své rodinné, pracovní a školní plány, jakož i aktivity v každé oblasti společnosti.  Ježíš nikdy své přátele neopustí.  Ujišťuje o své pomoci, protože nic nelze  konat bez něho, zároveň však vyžaduje, aby se každý osobně nasadil a šířil jeho univerzálního poselství lásky a pokoje.“

                                                    (Brno, 27. září 2009)

 

„Skutečnému pokroku lidstva nejlépe prospívá právě takový soulad mezi moudrostí víry a intuicí rozumu.  Kéž by se český lid mohl vždy těšit z plodu tohoto šťastného spojení.“        (Letiště Praha, 26. září 2009)                             

Smrt je vstup do života, do pravého života.

Pozemský život je jenom jeho zakuklenou formou.

                                 (Denis Sonet)


Underscore.gif
Přesto tam Pavel a Barnabáš dost dlouho zůstali a přes všechny překážky mluvili o Pánu; a Pán dosvědčoval svou milost tím, že jim dával moc konat znamení a zázraky. [Sk 14,3]