TopImg.jpg
Farnosti Bohoslužby Duchov. slovo Zpravodaj Události Sbor Album Odkazy Fórum
Prosinec '19
Listopad '19
Září/Říjen '19
Čer./Srp. '19
Červen '19
Květen '19
Duben '19
Březen '19
Únor '19
Leden '19
Prosinec '18
Listopad '18
Říjen '18
Září '18
Čer./Srp. '18
Červen '18
Květen '18
Duben '18
Březen '18
Únor '18
Leden '18
Prosinec '17
Listopad '17
Říjen '17
Září '17
Čer./Srp. '17
Červen '17
Květen '17
Duben '17
Březen '17
Archív...
Page Title

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  Maria - Hodégetria (průvodkyně na cestě) ukazuje na Krista

M A R I A

- průvodkyně na cestě

MARIA NEŽILA V KLÁŠTEŘE

Na základě andělova poselství se Maria vydává ke své příbuzné Alžbětě, která čeká dítě, aby jí pomohla.  Poněvadž ve svém lůně i ve svém srdci nese Pána, promění se obyčejný pozdrav dvou žen v chvalozpěv.  Obě ženy se stanou nástrojem Božího působení: Jan Křtitel je dokonce naplněn v lůně své matky Duchem svatým, jak bylo předpovězeno Zachariášovi archandělem Gabrielem (srov. Lk 1,15).

Tam, kde se člověk otevře Božímu působení, nechá ve svém životě Boha jednat a přidá svoji lásku k lásce Boží, tam se z obyčejných věcí každodenního života stává bohoslužba.  Všechno všednodenní tak může a má být posvěceno, požehnáno a proměněno.

Panna Maria ve svém srdci uchovávala a ve své mysli rozvažovala vše, co jí řekl Pán, ale i co sama prožívala.  Rostla ve víře v Ježíše jako Mesiáše Izraele nikoli v chrámě, nikoli za zdmi kláštera, ale uprostřed své každodenní práce a modlitby.

Proto je nám Maria tak blízká.

__________

 

DUCH SVATÝ NENÍ NĚCO, ALE NĚKDO…

Duch svatý není něco, ale někdo: Je to živá božská osoba.  Jedno z pokušení naší doby, kdy se tolik mluví o různých energiích, je představovat si Ducha svatého jako pozitivní energii, jako teplo či jiný příjemný pocit nebo jako pohonnou hmotu křesťanského života.  Duch ale není žádný duchovní benzín ani jen vítr, který občas zaduje do plachet, ani posvátný pták.  Evangelisté při Ježíšově křtu jen popsali, že Duch svatý sestupoval na Krista „jako když se snáší holubice“.  Jan Křtitel nejspíš viděl něco slovy neuchopitelného, nepopsatelného.

Duch svatý je osoba, se kterou máme žít v úzkém osobním vztahu jako s blízkým přítelem.  A prosíme-li o Ducha svatého, pak bychom měli vědět, že s ním musíme jednat jako s osobou, nemůžeme s ním manipulovat.  Ani on s námi nemanipuluje, čeká, až ho pozveme, ctí naši svobodu.

Energii nelze zarmoutit.  Ale Písmo říká, že je možné zarmucovat Ducha svatého, tak jako můžeme zarmoutit partnera nebo přítele - tím, že nedáváme prostor jeho lásce (srov. Ef 4,30).

Láska k bližnímu je tedy ovocem Ducha svatého (Gal. 5,22), rozšiřuje naše srdce.

            (Podle knihy Vojtěcha Kodeta: Učednictví.)

                           MODLITBA PAPEŽE BENEDIKTA XVI.

                           Svatá Maria, Matko Boží,

                           tys darovala světu pravé světlo,

                           Ježíše, svého Syna, Syna Božího.

                           Ty ses bezvýhradně odevzdala

                           Božímu povolání,

                           a tak ses stala zdrojem té dobroty,

                           která prýští z Něho.

                           Ukaž nám Ježíše.  Veď nás k Němu.

                           Uč nás poznávat a milovat ho,

                           abychom byli schopni

                           opravdové lásky

                           a uprostřed žíznícího světa

                           byli pramenem živé vody.  Amen

                           (Encyklika Deus caritas est - Bůh je láska.)

 

ZEMŘEL KARDINÁL ŠPIDLÍK

V Římě v pátek 16.4.2010  večer zemřel kardinál Tomáš Špidlík.  Bylo mu 90 let.  V církevních kruzích byl znám jako znalec východokřesťanské spirituality.  V Římě žil od počátku 50. let a téměř čtyři desítky let tam působil na české papežské koleji Nepomucenum.  Absolvoval studia na papežském Orientálním ústavu a přednášel na univerzitách v Říme, ale i v Africe nebo ve Spojených státech.  V roce 1998 ho tehdejší prezident Václav Havel vyznamenal řádem Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.

 

KARDINÁL ÚSMĚVU

V médiích byl často zdůrazňován přátelský vztah mezi Tomášem Špidlíkem a papežem Janem Pavlem II.  Dokladem toho byla nejen duchovní cvičení, která Tomáš Špidlík papeži a římské kurii uděloval v roce 1995, a následný kardinálský klobouk z roku 2003, ale i jejich neformální a žertovné rozpravy - třeba na adresu vlastního stáří a slábnoucích nohou.  Již pověstné je Špidlíkovo závěrečné zvolání: „Svatý otče, jak jsme šťastní, že to začíná od nohou, a ne od hlavy!“  Právě Špidlíkův smysl pro humor z něj činil i mediálně oblíbenou osobnost.  Média ho dokonce pasovala na nejusměvavějšího kardinála.  Když se ocitl před kamerou, hovořil stručně, srozumitelně a neopomenul ani na osvědčené koření - špetku humoru.  „Humor je přirozenou ochranou proti herezi a všem druhům fanatismu,“ říkával. Jana Pavla II. a kardinála Špidlíka však spojovalo cosi více: starost o to, aby křesťanství opravdu „dýchalo oběma stranami plic“ (západní i východní) a aby došlo k opětnému uzdravení vztahu mezi teologií a uměním.  Na tomto poli čeká Špidlíkův přínos ještě na docenění. Jinak těch mezinárodních ocenění byla kardinálu Špidlíkovi udělena během jeho života celá řada. Jejich výčet, stejně jako výčet všech jeho knižních titulů a dalších počinů (např. inicioval vznik centra Aletti), by zabral další stranu. Určitě by si ji zasloužil, ale mnohem důležitější je, aby zůstal jako inspirující člověk v našem srdci. Ostatně sám si víc než čestných titulů vážil právě osobních vztahů. Jak řekl: „Pán Bůh mi nedal peníze, ale dal mi mnoho přátel. A tak dnes rád opakuji staré Nerudovy verše: Já ledasčím jsem byl v tom Božím světě, však čím jsem byl, tím byl jsem rád.“

  (Jan Paulas, Katolický týdeník 17/2010)

Jedním z dávno uctívaných Mariiných obrazů je tzv. Hodégetria (průvodkyně na cestě).  Je pojmenován podle byzantského kostela v Istanbulu, který stál na trase karavan.  Než se vůdci karavan vydali na nebezpečnou službu průvodců pouští, předstoupili před tento mariánský obraz a vyprošovali si Boží požehnání.

Na obraze Maria drží Ježíše na levé ruce a pravou rukou na něho ukazuje.  Udává tak směr cesty.  Maria totiž není cestou, cestou je sám Kristus.  Ona je ale znamením na cestě: „Udělejte všechno, co vám Ježíš řekne.“ (Jan 2,5).

A Maria tou cestou sama šla.             (Kardinál Joachim Meisner)

 

  (1 Kor 15, 20-22)


Underscore.gif
Tu přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm nádob, a promluvil ke mně: "Pojď se mnou, ukážu ti soud nad velikou nevěstkou, usazenou nad vodami, [Zj 17,1]