TopImg.jpg
Farnosti Bohoslužby Duchov. slovo Zpravodaj Události Sbor Album Odkazy Fórum
Prosinec '19
Listopad '19
Září/Říjen '19
Čer./Srp. '19
Červen '19
Květen '19
Duben '19
Březen '19
Únor '19
Leden '19
Prosinec '18
Listopad '18
Říjen '18
Září '18
Čer./Srp. '18
Červen '18
Květen '18
Duben '18
Březen '18
Únor '18
Leden '18
Prosinec '17
Listopad '17
Říjen '17
Září '17
Čer./Srp. '17
Červen '17
Květen '17
Duben '17
Březen '17
Archív...
Page Title

 

 

 

 

DOVOLENÁ, PRÁZDNINY

 

 

 

 - jsou vhodnou příležitostí pro vybočení    ze zajetých kolejí a pro vnímání toho všeho, co už nevidíme.

 

 

BUĎ ODPOČINKU ČEST!

 

V první řadě je potřeba pochopit, že odpočinek není nicnedělání.  Lenošení je něco zcela jiného.  Spousta lidí umí pracovat, ale neumí odpočívat.  Není pravda, že lidé dnes nemají dostatek volného času, jenom si nedovedou zorganizovat práci tak, aby jim volný čas vybyl.

 

Mnohdy se jedná o chorobný stav, o workholismus, což je návyk na práci, podobně jako bývá návyk na alkohol.  A tak jako alkoholik, když nepije, má abstinenční příznaky, tak workholik když chvilku nepracuje, začne být neklidný, nervózní, roztěkaný.  Říká si: „Já nic nedělám, jen sedím, měl bych už zase něco dělat, to je jinak hrozná ztráta času…“  Odpočinek je ale také činnost.  Odpočívám-li, konám odpočinek - a on mne uschopňuje k další práci.  Je třeba si osvojit pojem „dělat odpočinek“.

 

Existuje jedna povídka o moudrém rybáři:  Majitel obrovské továrny na zpracování ryb šel po mořském břehu a viděl vytaženou lodičku, vedle které ležel a odpočíval rybář.  „Proč nelovíš?  Je krásné počasí, klidná hladina, a ty tady lenošíš.“  Rybář mu odpověděl: „Dneska už mám naloveno.  Ráno jsem nahodil sítě a vytáhl je plné.“

 

„Tak proč nelovíš dál, když je tak úrodný den?“ říká průmyslník.  „Já už nepotřebuji, když mám naloveno.  Proč bych měl lovit dál?“

 

„Proč, proč!?  Protože kdybys šel ještě lovit, tak nalovíš ještě víc, ryby pak prodáš a koupíš si dvě loďky.“  „A co bych dělal s dvěma loďkami?“ diví se rybář.  „Nalovil bys dvakrát tolik a pak by sis mohl zaplatit jednoho zaměstnance a už byste lovili dva na dvou loďkách.“  „A proč bych to dělal?“ ptal se dál rybář.

 

„Proč, proč?  Protože byste nalovili třikrát tolik, ty bys to prodal a mohl by sis koupit motorový člun.  S ním bys nalovil pětkrát tolik ryb, prodal je do mé továrny, já bych ti dobře zaplatil a mohl by sis koupit dva motorové čluny a najmout si čtyři rybáře na práci.“  „A proč bych to dělal?“ řekl nechápavě rybář.

 

„Kdybys měl dva čluny a čtyři dělníky, tak už bys nemusel pracovat, oni by pracovali na tebe a ty by sis mohl lehnout na břeh a odpočívat.“

 

„A co myslíš, že právě teď dělám?“

           (Max Kašparů o umění odpočívat)

 

DNE 16. ČERVNA 2010 VE VĚKU NEDOŽITÝCH 86 LET ZEMŘEL V PRAZE BISKUP JAROSLAV ŠKARVADA

Jaroslav Škarvada spatřil světlo světa roku 1924 v Praze, a jak sám říkal, bylo to náhodou, protože jeho rodiče děti neplánovali - „Pán mě tady prostě chtěl mít“.  Během studia na gymnáziu pak našel víru a následujících několik let byl ve věcech víry a modlitby defacto samoukem.

1945 nastoupil studium v Římě.  V letech 1948-1989 žil v nuceném exilu.  Po vysvěcení na kněze (1949) se věnoval ještě studiím, poté působil jako kaplan v italském San Vito a následně jako pedagog kněžského semináře v Chieti.  1965-1969 byl sekretářem kardinála Berana v Římě a od r. 1968 koordinátorem duchovní služby pro české emigranty po celém světě.  1983 ho Jan Pavel II. světil na biskupa.

Po roce 1989 se vrátil z exilu a působil v pražské arcidiecézi jako generální vikář.  28. října 2003 byl prezidentem republiky vyznamenán Řádem T. G. Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.

Mezi lidmi byl znám jako radostný, optimistický a usměvavý člověk, který neměl daleko pro vlídné slovo.  Z dob komunismu byl mezi lidmi známý především z vln Hlasu Ameriky, Svobodné Evropy a Vatikánského rozhlasu.

 

S OBAVAMI HLEDÍM DO BUDOUCNOSTI

Jak já se mám vydat do života?  Čeho se mám držet?

(Z internetového rozhovoru s biskupem Škarvadou)

 

„Vážený pane Škarvado, jedním dechem jsem přečetl vaši knížku rozhovorů.  Moc mě oslovil váš životaběh.  A trochu vám taky závidím: prožil jste napínavý, zajímavý a plodný život.

Já mám ale život před sebou.  A s obavami nyní hledím do budoucna: (terorismus, narušené životní prostředí, rostoucí nezaměstnanost, smutný stav politiky, mnohé nemoci, vrtkavost lidských vztahů atd.)  Co byste k tomu řekl mně?  Jak já se mám vydat do života?  Čeho se mám držet, abych se za takových šedesát let mohl ohlédnout zpátky jako vy?“  (Jiří)

 

S obavami hledíte do budoucnosti“.  Myslíte, že  jsem podobné obavy neměl?  Když mě gestapo zavřelo tatínka, když jsem nevěděl, zda se mi podaří ukončit gymnázium, když jsem se potom po ukončení studia v Římě najednou dozvěděl, že se nemohu vrátit do vlasti, nebylo to moc veselé.

Ale když ono je to všechno v režii Boha, který nás miluje.  A z té knížky rozhovorů jste poznal, že to nakonec všechno dopadlo dobře a já jsem přesvědčen, že dopadne dobře i moje konečné setkání s Bohem.  Tak čeho bych se bál?“

DOBRÝ BOŽE, jsem šťastný, mám volno.  Čas pro sebe, čas pro tebe.  Očekávám mnoho - slunce, oblaka, vítr, vodu, dálky, přátele.  Otevři mi oči pro krásu svého světa, dej mi pozorný sluch pro hlas stvoření.  Děkuji ti za ty dny volnosti.  Dej, ať nasbírám sílu, abych byl laskavější.

Setkám se s lidmi, blízkými i cizími, děkuji ti a prosím tě, abych jim dovedl naslouchat, abych se přiblížil jim i jejich světu, abych jim porozuměl, neboť mám čas.  Dej mi slova a činy, které dávají radost.  Na všech cestách ať je se mnou tvá láska.  Dej, ať se vrátím domů bohatý zkušenostmi a novou silou.

              (Pereira, Myšlenky a modlitby)


Underscore.gif
To byl stánek, v jehož přední části, zvané svatyně, byly svícny a stůl na předložené chleby. [Žd 9,2]