Historie farnosti Toronto
Vznik české farnosti sv. Václava v Torontu se datuje do konce
čtyřicátých let minulého století, po příchodu většího počtu uprchlíků
z komunistického Československa do Toronta; slovenští krajané v Torontu
měli svou farnost s kostelem sv. Cyrila a Metoděje již před druhou
světovou válkou. Popud k založení farnosti dal český misionář František
Dostál působící v Chathamu, který k sloužení bohoslužeb přijížděl občas
do Toronta. Na přání skupiny českých katolíků požádal o vyslání českého
kněze z uprchlických táborů v Německu a jeho žádosti bylo vyhověno
vysláním Otce Antonína Bernáčka, za něhož se farnost v roce 1951 řádně
ustavila.
První bohoslužby se konaly v kostele Jezuitské koleje na ulici
Wellington Street, krátce také v polské farnosti sv. Stanislava a
v kapli katedrály sv. Michala. Z iniciativy Otce Bernáčka byl zakoupen
dům na 48 Dewson Street, který se stal farou a střediskem náboženského i
kulturního a národního života krajanů v Torontu. Byl v něm mj. také
ustaven český peněžní ústav Kampelička a byl místem schůzek
Cyrilo-Metodějské ligy v Kanadě. Byty v domě byly také pronajímány
krajanům, bydlel v něm např. i Otec Josef Šach, pozdější duchovní
správce čs. farnosti sv. Vojtěcha v Burlingtonu. Svépomocí byla v domě
vybudována provizorní kaple, v níž byla denně sloužena mše svatá Otcem
Bernáčkem, po jeho odchodu do Evropy, Otcem Jaroslavem Jandou, který
přišel v roce 1954 do Toronta z Quebecu, kde byl kaplanem na francouzské
faře. V roce 1958 byl dům na Dewson Street prodán a zakoupena budova
bývalého biografu na 1094 Bloor Street West, v níž se konaly nedělní
bohoslužby a ve všední dny zábavy a jiné podniky na splacení dluhu.
Když se však v roce 1963 budovala podzemní dráha, byl dům městem
vykoupen.
Ještě ve stejném roce se farnost rozhodla koupit budovu opuštěného
skladiště na 496 Gladstone Avenue a přebudovat ji na kostel. Za tím
účelem se konaly sbírky mezi členy farnosti a při vlastní přestavbě bylo
mnoho práce provedeno svépomocí farníků; např. návrh a dozor nad
přestavbou vykonal architekt František Stalmach, stavební práce prováděl
pan Václav Fürbacher a pan Josef Adlaf se svými syny, oltář a lavice
zhotovil pan Jaroslav Rejzek. Přestavba byla ukončena a kostel
připraven k posvěcení na jaře roku 1964.
Otec Janda, který měl hlavní zásluhu na vybudování kostela, sloužil
farnosti 27 let (krátce za pomoci Otce Neumanna, který však po
pětiměsíčním působení ve farnosti zemřel). Po úmrtí Otce Jandy (1.
ledna 1982), byl duchovním správcem farnosti Otec František Blažek do
roku 1990, kdy byl vystřídán Otcem Svatoplukem Rusem; po jeho předčasném
úmrtí v roce 1992 sloužil farnosti opět Otec Blažek do ledna 1999, kdy
byl vystřídán Otcem Liborem Švorčíkem. V roce 2015 se stal duchovním
správcem farnosti Otec Tomáš Káňa.
Slavné posvěcení kostela sv. Václava bylo velikou slavností celé
krajanské veřejnosti. Jejím úvodním podnikem byl v sobotu 30. května 1964
velký slavnostní banket v prostorné a zcela
zaplněné společenské hale nového kostela. Mezi velkým počtem čestných
hostů byli Mons. B.T. Kyte, farář z katedrály sv. Michala, který
zastupoval torontské arcibiskupství, J.H. O’Connor, farář kostela sv.
Heleny, P. Václav Feřt, superior českých Jezuitů z Montrealu, P.
Jaroslav Popelka, misionář mezi kanadskými Indiány, pastor anglikánské
církve Rev. Whitte, duchovní správce čs. baptistického sboru Rev. Joza
Novák, starosta města Toronta Phil Givens, několik členů městské rady,
poslanec James Trotter, zástupci krajanských organizací a spolků včetně
několika ze Spojených států, mezi nimiž byl také senátor státu Ohio
Frank Svoboda z Clevelandu. Banket, řízený panem Jaroslavem Bůčkem, na
němž podal všeobecnou zprávu o činnosti farnosti předseda farního výboru
Ing. Otta R. Havelka, a čestní hosté a zástupci jiných farností a spolků
a organizací přednesli své zdravice, byl ukončen zdařilým společenským
večerem s tancem.
Slavnost posvěcení kostela se konala v neděli 31. května 1964 v zcela
přeplněném kostele, jehož vstupní prostory byly vyzdobeny květinami a
papežskými, kanadskými a československými vlajkami. Vlastní posvěcení
vykonal torontský arcibiskup kardinál James MacQuigan, jehož u vchodu do
budovy kostela uvítal Otec Janda s dalšími českými duchovními, kteří na
vysvěcení kostela do Toronta přijeli. Byli mezi nimi mj. P.
František Dostál z Chathamu, P. Vojtěch Vít z Chicaga, P. Václav Feřt
z Montrealu, P. Jaroslav Popelka ze Spanish, P. Svatopluk Rus, členové
farního výboru v čele s jeho předsedou Otou R. Havelkou, skupina
Kolumbových rytířů, dívky v národních krojích, skauti a skupina dětí
navštěvujících nedělní školu náboženství s učitelkami, ctihodnými
sestrami z polské kongregace feliciánek.
Uznáním i vyznamenáním farnosti byla skutečnost, že kardinál MacQuigan,
který pro vysoký věk a nemoc již nevykonával církevní funkce, chtěl
osobně kostel posvětit i když byl od toho zrazován, vzhledem k příkrému
schodišti do kostela. Slavnostně, za zpěvu žalmů přítomnými
asistujícími duchovními, kostel posvětil a ve své následující promluvě
vyjádřil radost, že mu to bylo umožněno. Uvedl, že zná těžké začátky
přistěhovalců a tím více oceňuje jejich obětavost s níž kostel budovali,
i velikou chudobu v níž žije a pracuje farář J. Janda. Vyzval přítomné,
aby si vážili zděděné víry, a učinili vše pro zachování křesťanské
národní tradice i budoucím generacím.
Slavnost posvěcení doprovázel kostelní sbor řízený Josefem Stalmachem, s
varhanním doprovodem Dr. Josefa Kyselky, českou mší pro smíšený sbor a
varhany od Vojtěcha Říhovského. Duetto zpívala paní Brigita
Stalmachová, tehdy již smrtelně nemocná, s paní Svatavou Tesařovou.
Připomínejme si slova kardinála MacQuigana: abychom
učinili vše pro zachování křesťanské národní tradice i budoucím
generacím.
|