Vznik české farnosti sv. Václava v Torontu se datuje do konce čtyřicátých let minulého století, po příchodu většího počtu uprchlíků z komunistického Československa do Toronta; slovenští krajané v Torontu měli svou farnost s kostelem sv. Cyrila a Metoděje již před druhou světovou válkou. Popud k založení farnosti dal český misionář František Dostál působící v Chathamu, který k sloužení bohoslužeb přijížděl občas do Toronta. Na přání skupiny českých katolíků požádal o vyslání českého kněze z uprchlických táborů v Německu a jeho žádosti bylo vyhověno vysláním Otce Antonína Bernáčka, za něhož se farnost v roce 1951 řádně ustavila.

První bohoslužby se konaly v kostele Jezuitské koleje na ulici Wellington Street, krátce také v polské farnosti sv. Stanislava a v kapli katedrály sv. Michala. Z iniciativy Otce Bernáčka byl zakoupen dům na 48 Dewson Street, který se stal farou a střediskem náboženského i kulturního a národního života krajanů v Torontu. Byl v něm mj. také ustaven český peněžní ústav Kampelička a byl místem schůzek Cyrilo-Metodějské ligy v Kanadě. Byty v domě byly také pronajímány krajanům, bydlel v něm např. i Otec Josef Šach, pozdější duchovní správce čs. farnosti sv. Vojtěcha v Burlingtonu. Svépomocí byla v domě vybudována provizorní kaple, v níž byla denně sloužena mše svatá Otcem Bernáčkem, po jeho odchodu do Evropy, Otcem Jaroslavem Jandou, který přišel v roce 1954 do Toronta z Quebecu, kde byl kaplanem na francouzské faře. V roce 1958 byl dům na Dewson Street prodán a zakoupena budova bývalého biografu na 1094 Bloor Street West, v níž se konaly nedělní bohoslužby a ve všední dny zábavy a jiné podniky na splacení dluhu. Když se však v roce 1963 budovala podzemní dráha, byl dům městem vykoupen.

Ještě ve stejném roce se farnost rozhodla koupit budovu opuštěného skladiště na 496 Gladstone Avenue a přebudovat ji na kostel. Za tím účelem se konaly sbírky mezi členy farnosti a při vlastní přestavbě bylo mnoho práce provedeno svépomocí farníků; např. návrh a dozor nad přestavbou vykonal architekt František Stalmach, stavební práce prováděl pan Václav Fürbacher a pan Josef Adlaf se svými syny, oltář a lavice zhotovil pan Jaroslav Rejzek. Přestavba byla ukončena a kostel připraven k posvěcení na jaře roku 1964.

Otec Janda, který měl hlavní zásluhu na vybudování kostela, sloužil farnosti 27 let (krátce za pomoci Otce Neumanna, který však po pětiměsíčním působení ve farnosti zemřel). Po úmrtí Otce Jandy (1. ledna 1982), byl duchovním správcem farnosti Otec František Blažek do roku 1990, kdy byl vystřídán Otcem Svatoplukem Rusem; po jeho předčasném úmrtí v roce 1992 sloužil farnosti opět Otec Blažek do ledna 1999, kdy byl vystřídán Otcem Liborem Švorčíkem. V roce 2015 se stal duchovním správcem farnosti Otec Tomáš Káňa.

Slavné posvěcení kostela sv. Václava bylo velikou slavností celé krajanské veřejnosti. Jejím úvodním podnikem byl v sobotu 30. května 1964 velký slavnostní banket v prostorné a zcela zaplněné společenské hale nového kostela. Mezi velkým počtem čestných hostů byli Mons. B.T. Kyte, farář z katedrály sv. Michala, který zastupoval torontské arcibiskupství, J.H. O’Connor, farář kostela sv. Heleny, P. Václav Feřt, superior českých Jezuitů z Montrealu, P. Jaroslav Popelka, misionář mezi kanadskými Indiány, pastor anglikánské církve Rev. Whitte, duchovní správce čs. baptistického sboru Rev. Joza Novák, starosta města Toronta Phil Givens, několik členů městské rady, poslanec James Trotter, zástupci krajanských organizací a spolků včetně několika ze Spojených států, mezi nimiž byl také senátor státu Ohio Frank Svoboda z Clevelandu. Banket, řízený panem Jaroslavem Bůčkem, na němž podal všeobecnou zprávu o činnosti farnosti předseda farního výboru Ing. Otta R. Havelka, a čestní hosté a zástupci jiných farností a spolků a organizací přednesli své zdravice, byl ukončen zdařilým společenským večerem s tancem.

Slavnost posvěcení kostela se konala v neděli 31. května 1964 v zcela přeplněném kostele, jehož vstupní prostory byly vyzdobeny květinami a papežskými, kanadskými a československými vlajkami. Vlastní posvěcení vykonal torontský arcibiskup kardinál James MacQuigan, jehož u vchodu do budovy kostela uvítal Otec Janda s dalšími českými duchovními, kteří na vysvěcení kostela do Toronta přijeli. Byli mezi nimi mj. P. František Dostál z Chathamu, P. Vojtěch Vít z Chicaga, P. Václav Feřt z Montrealu, P. Jaroslav Popelka ze Spanish, P. Svatopluk Rus, členové farního výboru v čele s jeho předsedou Otou R. Havelkou, skupina Kolumbových rytířů, dívky v národních krojích, skauti a skupina dětí navštěvujících nedělní školu náboženství s učitelkami, ctihodnými sestrami z polské kongregace feliciánek.

Uznáním i vyznamenáním farnosti byla skutečnost, že kardinál MacQuigan, který pro vysoký věk a nemoc již nevykonával církevní funkce, chtěl osobně kostel posvětit i když byl od toho zrazován, vzhledem k příkrému schodišti do kostela. Slavnostně, za zpěvu žalmů přítomnými asistujícími duchovními, kostel posvětil a ve své následující promluvě vyjádřil radost, že mu to bylo umožněno. Uvedl, že zná těžké začátky přistěhovalců a tím více oceňuje jejich obětavost s níž kostel budovali, i velikou chudobu v níž žije a pracuje farář J. Janda. Vyzval přítomné, aby si vážili zděděné víry, a učinili vše pro zachování křesťanské národní tradice i budoucím generacím.

Slavnost posvěcení doprovázel kostelní sbor řízený Josefem Stalmachem, s varhanním doprovodem Dr. Josefa Kyselky, českou mší pro smíšený sbor a varhany od Vojtěcha Říhovského. Duetto zpívala paní Brigita Stalmachová, tehdy již smrtelně nemocná, s paní Svatavou Tesařovou.

Připomínejme si slova kardinála MacQuigana: abychom učinili vše pro zachování křesťanské národní tradice i budoucím generacím.